Čím jsi chtěl být jako malý?
Jelikož jsem si neskutečným způsobem zalíbil dinosaury, tak jsem chtěl být paleontologem. Postupně jsem tedy od hraček přešel k encyklopediím a dokumentárním filmům o nich. Ta myšlenka se mě popravdě držela docela dlouho, proto se mi dnes zdá o to víc ostudné, že jsem si pletl paleontologii a archeologii a dlouhá léta jsem tvrdil, že chci být archeologem. Na moji obranu ale musím říct, že mě nikdy nikdo z rodiny neopravil.
Věnoval ses svému oboru ještě před studiem na vysoké škole?
Řekl bych, že tak z poloviny. Vybral jsem si totiž Střední průmyslovou školu chemickou v Pardubicích, takže v první řadě jsem studoval chemii, i když i zde již bylo dost biologických předmětů a dokonce i ta biochemie. Každopádně to byl hlavní spínač pro moji lásku k chemii a teď tedy i biochemii. Rád jsem se už tehdy aktivně účastnil různých popularizačních akcí naší školy pro základky či napomáhal s vedením naučných chemických a biologických kroužků. Mimo jiné jsem se taky od konce druhého ročníku přihlásil na SOČ, kterou jsem vykonával na pardubické univerzitě, kde jsem si mohl osahat některé chemické syntézy.
Myslím si, že SOČ byla právě takovým prvním impulsem k tomu, že jsem začal uvažovat, zda chci zůstat čistě u chemie. Ne že bych ji neshledal dostatečně atraktivní a zábavnou, rád bych si čas od času provedl nějakou syntézu jako koníček, ale něco mi chybělo. Pak mě tehdejší spolužačka přemluvila k navštívení dne otevřených dveří na Přírodovědecké fakultě MU a já byl absolutně unesen krásou kampusu. To a informace, které jsem se dozvěděl na dni otevřených dveří mě přesvědčili ke studiu na MUNI natolik, že jsem si dal vlastně přihlášku jen na biochemii a chemii právě na této univerzitě. Což asi nebylo nejchytřejší rozhodnutí, ale vyšlo to a nelituju toho.
Vybral by sis ji znovu?
Ano, bez dlouhého rozmýšlení.
Jak se ti líbí prostředí, kde studuješ?
Popravdě zbožňuji to tu! Často se snažím využít potenciál kampusu naplno. Přes zimní semestr učení se v knihovně s občasným šlofíkem na sedacích pytlích a v létě zas venku na lavičkách, tam se mi teda jednou i povedlo si zadělat na úžeh. Poté je fajn posezení jisté Na Lávce, kde se vždy najde něco dobrého k snědku za docela rozumnou cenu a dá se zde sednout ve vícero lidech. Mimo jiné mi přijde, že kampus má jednu z nejlepších menz na univerzitě, i když teď se trochu zvedly ceny. Jediné, co jsem doposud nevyužil, jsou grily. Teda fakultních grilovaček se samozřejmě účastním, ale že bych si ho pronajal se spolužáky, k tomu ještě nedošlo, i když jednou už jsem k tomu neměl daleko.
Abych ale nemluvil jen o jídle a místech pro kvalitní šlofík, tak úžasné je velké uskupení různých vědeckých pracovišť na jednom místě. Už několikrát jsem zažil, obzvlášť během iGEM projektu, že když nebyl přístroj či specialista na danou metodu na daném ústavu, kde právě pracujete, tak se určitě někde na kampuse najde.
Jak se ti líbí v Brně?
Brno je velké, ale vlastně malé, což beru jako významnou výhodu. Nachází se tu opravdu spousta míst, kam se zajít pobavit, zasportovat a tak dál, ale vždy když se to přežene se zábavou, tak to na dojití nemáte až takovou dálku. Kromě toho Brno má i spoustu krásných míst na sezení a procházek.
Jaký předmět na tebe nejvíc zapůsobil a proč?
Na tohle se trochu obtížně odpovídá, na biochemii jsem měl a stále mám poměrně hodně volnou ruku co se týče ve vybírání si předmětů. Takže každý semestr jsem měl minimálně jeden předmět, ze kterého jsem byl unešený – např. Strukturní biochemii, Enzymologii, Molekulární biologii nebo Fyzikální chemii. Navíc, a to se mi opravdu líbí, během bakaláře jsem měl čas i na mimofakultní předměty, a tak jsem si mohl zkusit na chvíli i japonštinu.
Jaká je u nás možnost zapojení studentů do praktického výzkumu?
Člověk se toho nesmí bát a pak je možnost zapojení se velká. Čím dřív student ukáže iniciativu, tím dřív už se může někde zaučovat. Já jsem z toho měl poměrně strach, a tak jsem se odhodlal až na dni otevřených dveří RECETOXu ve druhém ročníku na bakaláři, a uvědomil jsem si, že jsem se klidně mohl zapojit dřív. Ale taky záleží na zkušenostech studenta, pokud ještě nebyl v laboratořích, pak to není úplně jednoduché. Doporučil bych proto si hledat laboratoř až po nějakých těch laboratorních cvičení.
Využil jsi již možnosti studia nebo pracovní stáže v zahraničí?
Právě se snažím o pracovní stáž ve Francii. Na biochemii jsou k tomuhle velmi otevření a velice to podporují.
Jak ses dostal ke spolku Generace Mendel?
Prvně jsem viděl rozvěšené letáčky od Standy a Barči po fakultě, a tak jsem si informace přečetl, ale nebyl jsem si jistý, zda bych se na to jako biochemik úplně hodil. Ale pak mě vlastně oslovil spolužák David, že hledají i biochemiky, takže jsem se rozhodl zúčastnit první náborové schůzky. Trochu mě vyděsilo, jak obrovský ten projekt je a co vše se musí splnit pro soutěžení v iGEMu, ale nakonec jsem se do toho rozhodl jít a jsem za to rád.
Co ti tvá účast ve spolku Generace Mendel přinesla?
Nevím, co říct prvně. Zda spoustu dobrých přátel, se kterými jsem si vytvořil speciální pouto skrze stres zažitý během našeho prvního ročníku soutěže iGEM, nebo obrovské zkušenosti v laboratoři. Líbí se mi, že jsme kupa podobně smýšlejících lidí, avšak diverzifikovaných co se týká oborů, takže kromě iGEMu si občas pomáháme i ve studiu či v jiných věcech. Co se týče zkušeností, ty jsou úplně jiné, než čím si student projde během práce na své bakalářce či diplomce. Musíte si umět sehnat peníze na projekt, dostat ho do povědomí. Najít si vhodné lidi na konzultaci vašich postupů a k zaštítění projektu a hlavně laboratoř, kde tu práci můžete vykonávat. O jejíž chod se pak teda musíte sami starat po dobu svého působení.
Jaké máš plány do budoucna?
Co se týče doktorského studia, tak nejspíš se úplně rozhodnu po pracovní stáži, pokud se mi ji povede zařídit, a jak půjde práce na diplomce. Ale jinak ať už by to dopadlo jakkoliv, tak bych rád udržoval spolek Generace Mendel, jenž jsme původně vytvořili kvůli soutěži, a dál dělal různé edukační akce či materiály.
