Čím jsi chtěl být jako malý?
Jako malý jsem chtěl být ledasčím. Od popeláře přes kosmonauta až po archeologa. Nicméně od té doby, co jsem viděl seriál Hvězdná brána, mě srdce táhlo stát se vědcem. Z počátku na základní škole jsem toužil po hlubším pochopení astrofyziky, ale gympl mě nasměroval nakonec k biologii.
Jak konkrétně?
Kráse biologie jsem propadl především díky dvěma lidem – mému učiteli biologie na gymplu a mojí dobré kamarádce, která studovala učitelství biologie. Fascinovalo mě to obrovské množství aplikací v reálném životě. A co víc – les, louka, i trávník v parku dostávají nový rozměr při znalosti organismů, které se tam nachází. Sám s oblibou říkám, že jsem duší biolog. Naproti tomu v chemii jsem byl vždy spíše průměrný, neřekl bych, že jsem nějak vynikal. Ale musím říct, že vždy jsem chtěl znát mechanismy, kterými reakce probíhají.
Proč sis tedy nakonec vybral zrovna biochemii?
Byl jsem odhodlán studovat molekulární biologii a genetiku. Nicméně mě jedna z vyučujících na gymplu „nahlodala“ s myšlenkou, že biochemie má mnohem širší uplatnění. Nakonec za mě rozhodly výsledky testů studijních předpokladů. Nemůžu říct, že bych nebyl z počátku trochu zklamaný. Ale časem se ukázalo, že biochemie mnohem více zapadá do otázek, se kterými jsem na vysokou školu šel. Popisuje cykly a mechanismy procesů v organismech. Přesto se v určitém směru silně prolíná s molekulární biologií, takže win-win situace pro mě.
Co tě vedlo k výběru právě brněnské Přírodovědecké fakulty?
Hlavním důvodem byl fakt, že tu studoval již zmíněný učitel z gymplu a Marek Orko Vácha, jehož knihy vlastně sehrály důležitou roli v tom oblíbit si biologické myšlení. A zároveň nemám moc rád velká města pro život, Praha tedy nepřipadala v úvahu. Brno se nachází kousek od mého rodného Uherského Hradiště a ohromil mě kampus. Je to nádherné místo pro někoho, kdo touží být vědcem. Nakonec to asi byla prestiž Masarykovy univerzity, která mě přesvědčila – člověk stále čte, co se v Brně objevilo za úžasné věci! Je to takové Silicon Valley na Moravě. Takže jasná volba – Masárna je v Brně a Brno je „vesnice“ v centru vědeckého dění.
Vybral by sis ji znovu?
Nejspíš ano. Ale musím říct, že vlastně nemám srovnání, protože jsem studoval pouze na MUNI. Co se týče zázemí, tak jsem nadšený, bohunický kampus mě ohromil hned na první pohled. Knihovna, která se v něm nachází, je naprosto skvělé místo jak pro učení, tak pro krátkého šlofíka. A co je to hlavní, opravdu si vážím toho, že mě učí skutečné „bedny“ ve svých oborech. Navíc mám štěstí, že spousta z těchto lidí má i dar umět své vědomosti předat dál.
Jaký předmět na tebe nejvíc zapůsobil a proč?
Těžko říct, já mám spíše problém, aby na mě nějaký předmět nezapůsobil. Ale rozhodně mě velmi obohatila Organická chemie a Bioetika. U Organické chemie mě fascinovala její struktura a u Bioetiky jsem měl poprvé možnost nahlédnout do problémů, které s sebou věda přináší vedle všech těch objevů a pokroku.
Jaká je u nás možnost zapojení studentů do praktického výzkumu?
Z mého pohledu kdo chce dělat výzkum, ten má na univerzitě mnoho dveří otevřených. Setkal jsem se s tím, že se zde na výzkumu dokonce podílejí i středoškoláci, kteří pracují například na svých SOČkách. Řekl bych, že jedinou překážkou mezi studentem MUNI a zapojením se do výzkumu je jeho strach, že nemá co nabídnout. Ale to je omyl.
Využil jsi již možnosti studia nebo pracovní stáže v zahraničí?
Nevyužil, přestože ta myšlenka nebo touha tam někde je.
Jak ses dostal ke Generaci Mendel?
Řekl bych, že to byla obrovská náhoda. Ten rok jsem se přes mého spolužáka z biochemie zapojil do pořádání biologického semináře IBIS, jehož členem byl jeden z iniciátorů myšlenky zúčastnit se iGemu. Ten mi jen tak nadhodil, jestli bych neměl zájem. Poté se všichni zájemci sešli a Standa s Barčou nastínili blíže, co nás čeká. A já jsem do toho šel.
Co ti tvá účast v týmu Generace Mendel přinesla?
Obrovské množství zkušeností. Mnoho zajímavých a dobrých lidí, na které je spolehnutí. Spousty hlubokých rozhovorů o vědě, biologii, filozofii nebo o vaření vývaru. Ale řekl bych, že i první šedivé vousy.
Musím říct, že od té doby, co jsem byl na výšce, mi hodně chyběl nějaký kolektiv. Mám ale takový zlozvyk, že se hrozně rád seznamuji, takže to netrvalo dlouho a našel jsem si mezi biochemiky přátele. Generace Mendel je pro mě ale přeci jen něco ještě většího. Ten pocit, který přichází s touhou něčeho společně dosáhnout, je neuvěřitelně silný. A stane se o to silnější, když toho cíle nakonec opravdu dosáhnete.
Jaké máš plány do budoucna?
Rozhodně chci dokončit magistra a aktuálně velmi přemýšlím nad doktorátem. Zvažuji totiž, co opravdu budu chtít dělat. V poslední době mě hodně zajímá výzkum stárnutí organismů. Určitě se chci dále věnovat popularizaci vědy a vzdělávání široké veřejnosti v oblastech geneticky modifikovaných organismů nebo syntetické biologie. Rozhodně bych chtěl cestovat a doučit se pár jazyků. Zrovna pracuji na francouzštině, ale to je pro mě spíš způsob relaxace než dril. Popravdě možností je spousta a já si jsem momentálně téměř jist tím, že moje budoucnost bude propojená se spolkem Generace Mendel.
