Blanka Butula
absolventka mikrobiologie, která se nebála vydat za vědou na druhý konec světa
Inspirativní cesta mikrobioložky plná zahraničních zkušeností
„Na Erasmu jsem zjistila, jak je to skvělé poznávat jinou kulturu a jak to může člověka obohatit,” říká absolventka Butula. V rozhovoru popisuje nejen to, v čem ji zahraniční zkušenosti posunuly, ale také svůj výzkum v Malajsii a možnosti uplatnění, které mikrobiologie otevírá.
Na Přírodovědecké fakultě (PřF) jste na Ústavu experimentální biologie vystudovala Mikrobiologii. Proč jste se rozhodla jít studovat právě tento obor?
Už od střední školy, možná i dřív, mě bavila biologie.
Nejdřív jsem směřovala k zoologii, protože mám moc ráda zvířata a přírodu. Rok jsem byla na Mendelově univerzitě na zootechnice, kde jsme měli i základní mikrobiologii. Časem jsem zjistila, že zootechnika není pro mě, a taky že je to spíš tvrdá dřina, která není jenom o lásce ke zvířatům.
Zároveň jsem chtěla jít spíš vědeckým směrem a mikrobiologie mě hodně zaujala. Proto jsem ji potom začala studovat na Přírodovědecké fakultě MU.
Vždycky mi navíc přišlo, že má člověk s mikrobiologií docela univerzální uplatnění. Říkala jsem si, že jednak budu moc dělat vědu, ale případně třeba pracovat i ve zdravotnictví.
V mikrobiologii jste se tedy našla? Co vám roky studia na PřF daly?
Myslím, že kdybych si měla vybírat univerzitu znova, zase bych vybrala stejně. Univerzitní kampus má skvělé zázemí pro studenty i kvalitní vybavení laboratoří a je tam spousta výzkumných skupin. Pokud tedy člověk chce, může se zapojit do zajímavé praxe už během studia.
Studium bylo pestré, můj bakalářský obor začínal obecně jako Speciální biologie, kde jsme prošli nejrůznějšími předměty jako je třeba histologie, genetika, fyziologie rostlin nebo chemie. Ta mě teda, a mnoho dalších spolužáků, tehdy pěkně potrápila, ale nakonec bych řekla, že to byl všechno dobrý základ.
Na magisterském obou mě bavily předměty jako lékařská mikrobiologie, šlo si zapsat i zajímavé předměty z jiných oborů.
Rok jsem taky strávila na Erasmu v belgickém Gentu, kde jsem semestr studovala a semestr byla na stáži v mikrobiologické laboratoři. Byla to skvělá zkušenost, která mě navíc ještě nadchla do cestování.
Studium obecně nebylo lehké, zasáhla mi do něj i pandemie a ne všechny předměty mě úplně bavily, ale člověk to musí brát sportovně a soustředit se na to, co ho baví, a nechat si třeba i pomoct od spolužáků – ti byli vždycky hrozně fajn a spolu jsme to všechno zvládli.
Zmínila jste možnost uplatnění se ve zdravotnictví a taky to, že je možné si zapsat předměty související s lékařstvím. Práci v tomto sektoru jste si vyzkoušela už během studia, kdy jste působila ve Fakultní nemocnici Brno v laboratoři diagnostiky COVID-19. Jaká to byla pro vászkušenost?
Přičichla jsem díky tomu k nemocničnímu prostředí a zjistila, jak to chodí v klinických laboratořích.
Tehdy nás tam šlo z ročníku hodně a měli jsme tam příjemný kolektiv lidí. Já jsem se zrovna vrátila z Erasmu, když se u nás pandemie rozjela naplno. Člověk měl najednou víc času, hodně věcí bylo distančně a já si říkala, že aspoň budu moct dělat něco smysluplného, a navíc tak získám i praxi.
A kolik bylo praktické výuky během samotného studia?
Při bakalářském studiu jsme měli od všeho trošku – povinná byla cvičení třeba z histologie nebo ze základní mikrobiologie, k dalším předmětům šla často praktika zapsat volitelně. Bavila mě i volitelná terénní cvičení z botaniky a zoologie, kdy jsme vyráželi na výlety a třeba poznávali zpěv ptáků nebo květenu v okolí Brna.
Na magisterském studiu cvičení trochu brzdil Covid-19 a různá pandemická opatření. Naštěstí jsem tou dobou mohla pracovat na fakultě jako výpomoc v laboratoři fyziologie rostlin, zároveň jsem měla rozpracovanou i diplomovou práci v České sbírce mikroorganismů, takže o praxi jsem nouzi neměla.
„Cestování dodá hodně sebevědomí, člověk se přestane bát a zjistí, co všechno zvládne”
Během studia jste využila možnosti vyjet na Erasmus, absolvovala jste ale i spoustu dalších zahraničních stáží. Co vás do cizích zemí táhlo a co vám jednotlivé pobyty daly?
Od malička mě lákalo cestovat a poznávat svět, ale myslela jsem si, že k tomu potřebuju spoustu peněz a že se na některá místa podívám spíš až v důchodu, jestli vůbec. Nejdřív jsem sama hledala levné letenky a občas někam vyrazila, ale krátké výlety mi nestačily.
Až Erasmus mi otevřel dveře v tom, že jsem zažila, jak zajímavé je někde být déle, prakticky tam žít, a hlavně tak spojit příjemné s užitečným. Pak už to jenom pokračovalo, člověk chce víc a víc a našla jsem si další příležitosti.
Taky jsem na Erasmu zjistila, jak je to skvělé poznávat jinou kulturu a jak to může člověka obohatit. Cestování dodá hodně sebevědomí, člověk se přestane bát a zjistí, co všechno zvládne.
Teď už věřím, že cestování a poznávání nových kultur má mnohem víc podob než rychlá dovolená v all inclusive. Hlavní je nebát se a zkusit to.
Jak složité bylo takové stáže zařídit? Podporovala vás fakulta v zahraničních pobytech?
Na fakultě nás rozhodně podporovali, pomohli nám od přihlášky až po finální uznání předmětů v ČR.
Taky jsme měli informační přednášku od studentek, které už dříve Erasmus absolvovaly.
Když došlo na samotné papírování, byla jsem trochu v šoku z toho, kolik věcí musí člověk vyřešit. Především šlo o komunikaci se zahraniční univerzitou, bylo třeba domluvit se, co a za kolik kreditů bude člověk studovat.
Do Gentu jsem navíc jela jako jedna z prvních studujících z MU a bylo pro mě trochu překvapením, když pak polovinu předmětů, které jsem si vybrala, na daný semestr nevypsali. Všechno se ale v klidu dodatečně upravilo. Byla to pro mě taková první větší zkouška samostatnosti, ale zároveň i velká ukázka toho, že se všechno dá vyřešit a není potřeba panikařit.
Semestr už pak běžel hladce a na Erasmus, další cizokrajné studenty a ježdění na kole po Belgii moc ráda vzpomínám.
A jaké to pak bylo třeba v Malajsii, kde jste strávila více než dva roky? Předpokládám, že se tam život od toho v Evropě určitě výrazně liší.
Bylo to divoké, ale dalo mi to hodně. Byla jsem tam spolu s manželem, tehdy ještě přítelem, a přijde mi, že člověku nová kultura a jiný styl života otevře oči a svět se mu díky tomu rozšíří. Zároveň ale nemůžu říct, že bychom si na takový život zvykli a že bychom mezi místní zcela zapadli.
Pořád bylo cítit, že jsme odjinud. I když byli místní lidé opravdu přátelští a zapojovali nás do svých oslav a akcí, vždycky jsme byli ti jiní. Lidé tam mají odlišnou náturu, což pak bylo ale skrze práci někdy i problematické.
Když se třeba něco v laboratoři polámalo, všichni dělali, že se nic nestalo. Neradi totiž říkají negativní věci a spoustu toho proto neřeší.
Stejně tak když jsme třeba chtěli navázat spolupráci s jiným vědeckým ústavem, místo odmítnutí se nám nakonec vůbec neozvali. S tím, že si některé věci něříkají z očí do očí, jsme hodně bojovali.
Na druhou stranu, jejich přátelskost a uvolněnost se nám opravdu líbila a také nás samozřejmě bavilo cestování. To byla i naše velká motivace zůstat tam déle, abychom mohli vidět další země v Asii. O dovolené jsme totiž vždycky cestovali a prozkoumávali cizí země.
Jak byste popsala, na čem jste v Malajsii pracovala?
Původně se mělo jednat o stáž v soukromé firmě, která se zaměřuje na tropické plodiny jako jsou banány a ananasy, ale má i laboratoř, ve které se snaží pěstovat in vitro stromečky pro zalesňování prázdných plantáží třeba po palmě olejné.
Hodně jsme přicházeli do styku s problémy, které palma olejná způsobuje. Nejenže plantáže zabírají prostředí a ničí půdu, palmy také produkují velké množství odpadu.
Po stáži nám s manželem ve firmě nabídli práci na plný úvazek – pěstovali jsme spirulinu, sladkovodní sinice, které zvládnou rozložit velké množství organického odpadu a mohly by tak být potenciálně použitelné i na rozkládání odpadu z palmy olejné.
Sestavili jsme pokusnou nádrž, takový bazének, ve kterém jsme spirulinu pěstovali a skutečně se nám podařilo vytvořit kultivační médium. Odpad z palmy olejné pomáhal ke kultivaci spiruliny a koncentrace látek obsažených v odpadu se postupně snižovala. To naznačovalo, že by mohla spirulina přispívat k jeho biologickému čištění.
Projekt zůstal v experimentální fázi, protože odpadu z palem je opravdu velké množství a bazény by musely být veliké, což by bylo technicky náročné. Pokud ale vím, spirulina, kterou jsme tam pěstovali, ve firmě pořád žije a pěstují ji i nadále.
„Mikrobi tu s námi budou vždycky a jejich výzkum má stále význam”
Po návratu z Malajsie jste i v Česku zamířila do soukromého sektoru. Jak se akademické prostředí od soukromého sektoru liší?
Momentálně pracuji jako výrobní laborantka při výrobě minerálky. Kontroluji složení produktů, dělám chemickou i mikrobiologickou analýzu.
Oproti vědě je to hodně jiné. Tempo je rychlejší, člověk za sebou potřebuje vidět výsledky a nemá prostor něco dlouho zkoumat. Ale to, že je práce, kterou odvedu, vidět, se mi líbí. Není to tak zdlouhavé, jako když člověk dělá výzkum.
Mikrobiologie je tam ale zase trochu méně. Věda je, řekněme, více vzrušující.
A jaké jsou vaše plány do budoucna?
Po návratu jsme se s manželem odstěhovali do Kroměříže, kde máme domeček, který budeme chtít opravovat. Chtěla jsem mít po veškerém cestování větší klid a konečně opravdový domov.
Nemám úplně jasnou preferenci, jestli zůstanu pracovat na své současné pozici, anebo půjdu třeba zase dělat vědu. Nedávno jsem si taky dodělala kurz, díky kterému můžu pracovat i ve zdravotnictví, ve kterém bych to ráda zkusila.
Komu byste studium mikrobiologie doporučila?
Podle mě by obor mohl zajímat lidi, kteří se zaměřují na detaily a nezaleknou se dlouhých latinských názvů. Myslím si, že je dobré se na mikrobiologii dívat i z toho pohledu, že mikrobi tu s námi budou vždycky a jejich výzkum má stále význam. V našich končinách už sice nemáme mor a choleru, ale třeba hygiena potravin, antibiotická rezistence nebo zkoumání mikrobiomu jsou velmi aktuální témata.
A možná když člověk nechce být přímo doktor, ale zdraví i lidské tělo ho zajímá, mikrobiologie taky může být cesta, jak se ke zdravotnictví přiblížit.
Foto: Archiv Blanky Butuly
Seznamte se
Blanka Butula
Blanka Butula, rozená Hýžová, v současné době působí jako laboratorní technik kontroly kvality ve firmě Mattoni 1873. Do Česka se vrátila po více než dvou letech strávených v Malajsii, kde organizovala pilotní projekt využití odpadu z palmy olejné ke kultivaci spiruliny.
Kariéra a profesní cesta
Na Ústavu experimentální biologie na Přírodovědecké fakultě vystudovala mikrobiologii, v diplomové práci se zaměřila na studium nefermentujících bakterií izolovaných v Antarktidě.
Během studia získala řadu zkušeností s prací v zahraničí. Strávila rok na Universiteit Gent, kde absolvovala stáž v laboratoři Mikrobiologie a studovala magisterský program Biochemistry and Biology.
Na Hochschule Biberbach v Německu působila v rámci výzkumného projektu o kultivaci spiruliny, čímž se následně zabývala i v laboratoři v Malajsii.