Učit znamená vědět – nejen, co učit, ale i jak nabízet zkušenosti, vědomosti, nápady, jak povzbuzovat a podporovat studenty, říká Libuše Trnková

Foto: Irina Matusevich

Co byste vzkázala uchazečům o studium učitelství?

Uchazečům o studium učitelství bych přála šťastný výběr oborových kombinací, které by je nejen bavily a naplňovaly, ale které by byly v jejich pedagogické praxi účinné pro výchovu mladých lidí; otevřít jim svět poznání, aby měli chuť a obrovskou touhu osvojit si z přírodních věd něco nového. Pojí se zde zvědavost a zvídavost. Zvídavost, která nás formuje k lepší dokonalosti a zvědavost, která nám dává podnět, do jaké oblasti svojí zvídavost nasměrujeme. Jak řekl jeden z největší géniů všech dob, Albert Einstein: „Radost vidět a rozumět, je nejkrásnější dar přírody“. Aby nám příroda tento dar mohla zprostředkovat, měla by být zdravá a my bychom jí měli maximálně chránit, řekla bych přímo hýčkat; ale bohužel v poslední době cítím, že se k ní chováme macešsky. Proto by bylo velmi užitečné, aby uchazečů pro učitelství přírodních věd bylo co nejvíce.

Proč studovat učitelství přírodních věd na naší fakultě?

Díky velké pestrosti oborů a díky vysoké úrovni vědecko-výzkumné práce na MU se posluchači učitelství přírodovědných oborů mohou těšit na vědomostní povznesení, na zisk větší inspirace, jak skloubit výchovnou a předmětovou složku ve své budoucí pedagogické práci.

Co vám práce pedagoga dává?

Na to by se dalo odpovědět stručně. Velmi mnoho. Při této práci nestárnete nebo spíše si stáří neuvědomujete, jste neustále v kontaktu s mladými lidmi, neopotřebovanými a plnými života. Vím, že mnozí vědci se raději věnují jen své vědecké práci, ale jak už jsme naznačila, pedagogická práce je nezaměnitelná v tom, že učitel pracuje neustále s mladými lidmi, kteří Vás iniciují k přemýšlení, jak daný proces, problém, efekt co nejlépe a nejnázorněji vysvětlit. Nutí Vás to k větší představivosti, k hlubšímu přemýšlení a k takové strategii a taktice, která by byla pro studenty co nejschůdněji pochopitelná. Potom jsou učitelé stimulováni výukový materiál průběžně upravovat, dodávat nové skutečnosti a zajímat se, jak danou látku studenti pochopili. Jinými slovy, na základě konkrétních a nezaujatých zpráv výukový materiál k co největší dokonalosti vylepšovat. Někdy tomu říkám zrání obsahové koncepce (ZOK).

V čem je učitelství poslání?

Poslání učitele je nehmotné a nemělo by se ve společnosti nikdy znehodnotit nebo úplně vytratit. Poslání učitelství vidím ve dvou rovinách. Jednou rovinou je předávat studentům zkušenosti, vést je k tomu, aby se o daný obor, danou problematiku zajímali, iniciovat diskuse, které by je vtáhli do řešení problému. Druhou rovinou je otevření ducha vědy a poznání, otevření neznáma, kam se chtějí oni a společnost sofistikovaně dostat.

V poslední době nežijeme v poklidné době, víme, co nás trápí a netěší. V geopolitické oblasti toho moc nezmůžeme, ale myslím si, že cestu ke zlepšení výuky můžeme hledat a také ji realizovat. Konstruktivně propojit oba tábory, učitelské a studentské, novým přístupem: hodnotit kvalitu výuky a pedagogů méně na základě dojmů studentů a více na základě jejich skutečných studijních výsledků.

Dokonalé řešení pro hodnocení výuky nikde na světě neexistuje, je třeba ho nalézt, a to je i výzva pro naši univerzitu. Možná formou esejů, možná zadáním problémových úloh, kde každý student by měl najít svoje možné řešení, možná samostatnou prací, která v sobě nese prvky invence a schopnosti kreativně se postavit k řešení daného problému. Něco takového jako je olympiáda na vyšší úrovni. Je to sice další práce, zejména pro učitele, náročná na čas, ale ten se dá získat odmítnutím vyplňování nesmyslných dotazníků či vytváření deskriptivního způsobu výuky.

Protože se mi líbila myšlenka kolegy Dominika Hegera, kterou jsem rozvinula v závěru retrospektivního ohlédnutí za fyzikální chemii v knize „Dějiny psané přírodovědci: Vývoj vědních oborů na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity“. Dovolím si reprodukovat poslední slova rozhovoru:

Zajímáme se o malou část výzkumu. Především se ale snažíme dostát ideálu vědy jako takové:(i) objevovat pravdu a sdílet ji s celým lidstvem v podobě článků, (ii) zažívat se svými studenty a kolegy radosti i úmornou dřinu při dosahování poznání a (iii) zobecňovat poznané zákonitosti a nabízet své pochopení studentům v přednáškách a cvičeních. Jsme přesvědčeni, že vědění, poznání a přiměřené nasazení ve vědeckém úsilí i člověku může přinášet radostný a naplněný život; týmová práce s dobrými a čestnými kolegy pak pocit sounáležitosti a vzájemného doplňování při společném řešení vědeckého problému. Uvědomujeme si všichni zcela určitě jeden důležitý fakt, že věda a výzkum se bez vzájemné důvěry a spolupráce neobejde. Jsme velice rádi, jsme šťastni, když se můžeme dozvídat nové věci a přemýšlet o nich, hledat souvislosti a prošlapávat nové stezky vědy. Tím bychom měli „infikovat“ i naše studenty. Jistě si všichni přejeme, aby univerzita otevírala mysl lidí, přinášela naději poznatelnosti a budovala svobodnou, šťastnou a fungující společnost.

Děkuji za rozhovor
Zuzana Jayasundera

Zkušenosti Libuše Trnkové s kloubením rodinného a pracovního života si můžete přečíst na našem webu věnovaném problematice žen ve vědě zde.
Rozhovor u příležitosti výročí 50 let pedagogického působení paní profesorky na fakultě si přečtete zde.