Vnitřní uspokojení z učení je veliké a dává životu smysl, říká Jana Šmardová

Foto: Irina Matusevich

Co vám práce pedagoga dává?

Já jsem měla potřebu učit od začátku. Vždy jsem byla fascinovaná svým oborem a když jsem něco nového a zajímavého našla, měla jsem potřebu to sdělovat dál. A do teď mě to moc baví.

O co by byl Váš život ochuzen, kdybyste pedagogicky nepůsobila?

Já jsem byla vždycky šťastná, že jsem mohla ve svém povolání kombinovat vše, co mě bavilo. Bavil mě výzkum i rutinní práce, u které hned vidíte, k čemu je užitečná. Ale bez učení, to je jako by mi ze života zmizela jedna barva. Učení navíc samotného vyučujícího velmi posunuje vpřed. Když totiž chcete někomu něco vysvětlit, musíte mít uchopení a pochopení té věci mnohem hlubší, než když o tom jen sami přemýšlíte. Stát před studenty mě vždy nutilo hlouběji a strukturovaněji o věcech uvažovat. Navíc diskuse s posluchači a jejich zpětné vazby vždy přinášejí podněty a inspiraci pro další práci na sobě.

Jak vnímáte, že naše studentky učitelství a studenti učitelství často říkají, že si vlastně neumí představit, že by dělali něco jiného?

Tomu velmi rozumím. Možná to v naší společnosti není to nejoceňovanější povolání, ale vnitřní uspokojení z učení je veliké a dává životu smysl. Pro mě má možnost učit velkou hodnotu.

V čem je podle vás práce vyučujících posláním?

Je krásné předávat znalosti a dělit se o fascinaci poznáním. Přinášet poznání je úžasná věc.

Děkuji za rozhovor
Zuzana Jayasundera

Zkušenosti Jany Šmardové s kloubením rodinného a pracovního života si můžete přečíst na našem webu věnovaném problematice žen ve vědě zde.
Těšit se můžete na velký rozhovor o její knize Co nás učí nádory − Paralely v chování buněk a lidí.