Cílem je ověřit hypotézu, že geograficky a ekologicky okrajové populace mnoha rostlinných druhů jsou ( při prostorově nerovnoměrné selekci a následném driftu ) nositeli značného podílu genetické variability druhu. Podléhají však častěji extinkci či silným fluktuacím, popř. genovému toku od parapatrických taxonů (periferní hybridizace a hybridogeneze.) Chceme některé z těchto jevů doložit a charakterizovat tak podstatnou složku biodiverzity na druhové a populační úrovni :1)populační diferenciace a genový tok u diploidních zástupců Taraxacum sect. Erythrosperma v panonské oblasti, 2) periferní hybridita u domácích a neoindigenních zástupců Viola sect.Viola na j. Moravě, 3) genetická variabilita ekologicky axklávní populace Phragmites australis ve srovnání s populacemi okolních území, 4) nedávná morfologická radiace a hybridita u Melampyrum sylvaticum agg., 5) periferní hybridogeneze u okruhu Eleochraris palustris - E. uniglumis. Budou užity metody karyologické a molekulární.

Publikace