Informace o projektu
Rozšíření výuky pokročilých biochemických metod o metodu analytické ultracentrifugace

Analytická ultracentrifugace byla vynalezena v roce 1925 švédským chemikem Theodorem Svedbergem a byla jím používána ke studiu koloidních částic a proteinů. S její pomocí dospěl Svedberg k přelomovému objevu, že se proteiny vyskytují jako kompaktní částice o přesně definovaných hmotnostech, což bylo v době, kdy byla povaha proteinů prakticky neznámá, téměř nepředstavitelné. Do širšího povědomí vědecké veřejnosti se analytická ultracentrifugace zapsala jako metoda, která napomohla pochopení struktury ribosomu a jeho podjednotek.
V současné době je díky značnému pokroku v technologii a počítačové analýze dat analytická ultracentrifugace jednou z nejvhodnějších a nejvšestrannějších metod pro charakterizaci částic o širokém rozmezí molekulových hmotností. Oproti mnoha běžným technikám jsou zde proteiny a nukleové kyseliny charakterizovány přímo v roztoku (často za fyziologických podmínek) a nevyvstávají zde komplikace plynoucí z interakce s matricí nebo povrchy. Sedimentace se řídí základními fyzikálními zákony a není proto vyžadována žádná kalibrace. Výhodou analytické ultracentrifugace je rovněž její nedestruktivnost.
Cílem předkládaného projektu je vytvoření úlohy týkající se analytické ultracentrifugace, ve které by studenti měli možnost prakticky se seznámit s touto doposud nepříliš rozšířenou metodou. Řešitelský kolektiv si dává za cíl vypracovat kvalitní a moderní studijní materiály, které budou tvořit jasný a srozumitelný úvod do problematiky analytické ultracentrifugace, a připravit pracovní postupy k cvičení, na kterém by bylo možné ukázat rozsáhlé možnosti uplatnění této techniky v základním výzkumu i komerční praxi a její výhody ve srovnání s jinými technikami. Vypracovaná úloha má sloužit k inovaci předmětu „C9320 - Metody biochemického výzkumu – laboratorní cvičení“, který je vyučován jako série individuálně vedených cvičení, ve kterých mají studenti možnost si prakticky vyzkoušet pokročilé biochemické metody, a to s využitím i méně běžných přístrojů.