Studenti učitelství

Okruhy otázek a termíny k státní závěrečné zkoušce z pedagogicko-psychologického základu

Termín státní závěrečné zkoušky z PPZ pro bakalářské a navazující magisterské studium: 24. 1. 2025

Písemná zkouška z Pedagogicko-psychologického základu v bakalářském studiu

Zkouška se skládá z těchto částí

1. Školní pedagogika

Okruhy otázek ze školní pedagogiky

  1. Pedagogika, její vymezení, předmět, cíle a metody. Členění pedagogických disciplín.  Školní pedagogika, její obsah a funkce.
  2. Základní pojmy a kategorie pedagogiky a obecné didaktiky (výchova, vzdělání, edukace, edukační procesy).
  3. Učitelská profese: specifika, obsah, kompetence, odpovědnosti, další vzdělávání. Profesiogram učitelské profese. Etické otázky profese.
  4. Role učitele v řízení pedagogického procesu (operativní a plánovitá činnost ve vyučování, pedagogické rozhodování, příprava na vyučování). Třídní učitel.
  5. Žák jako subjekt vzdělávání. Vývojová charakteristika, přístup k učení.
  6. Pedagogická komunikace a interakce. Zásady komunikace ve škole a její vliv na průběh výuky.
  7. Současný vzdělávací systém v ČR (typy škol, struktura, obsahové zaměření...). Transformace českého školství.
  8. Kurikulum a kurikulární dokumenty (jejich vymezení, smysl, způsob práce s nimi).
  9. Školské zákony a jejich význam (legislativní proces, Sbírka zákonů). Další legislativní normy.
  10. Alternativní školství v ČR (typy škol, jejich základní charakteristika).

2. Školní didaktika

Okruhy otázek ze školní didaktiky

  1. Didaktika – původ pojmu, vývoj, současné pojetí. Psychodidaktika – pojetí, význam.
  2. Edukace: výklad pojmu, školní edukace. Edukační proces, výsledky a efekty školní edukace. Obsah edukace: kurikulum – výklad pojmu, pojetí kurikula. Klíčové kompetence žáků.
  3. Učitel a žák sekundární školy. Práce učitele – charakteristika. Osobnostní a kvalifikační předpoklady výkonu pedagogické profese, učitel odborník – profesionál, kompetence učitele, procesy sebereflexe a sebezdokonalování; burnout effekt. Žák sekundární školy: dospívání – charakteristika vývojového období. Vztah učitel – žák, klima školy a školní třídy.
  4. Vyučování a jeho podoby. Vyučování transmisivní, konstruktivní. Vzdělávací cíle – kognitivní, afektivní, psychomotorické. Požadavky na výukové cíle: komplexnost, soudržnost, kontrolovatelnost, přiměřenost. Alternativní způsoby vzdělávání.
  5. Učivo, struktura, didaktická analýza učiva, učebnice, učební úlohy.
  6. Organizační formy výuky, organizace vyučování Výuka individuální, hromadná, individualizovaná, diferencovaná, kooperativní, týmová; aspekty moderního vyučování, aj. Projektové vyučování a učení. Vyučovací jednotka – struktura, typy; rozvoj aktivity, samostatnosti, kreativity žáků; vyučování a rozvoj osobnosti žáka. Motivační činitelé, stimulační pohnutky k učení. Pedagogicko-psychologické jevy ve vyučovací jednotce – vytváření podmínek jejich vzniku, realizace.
  7. Výukové metody Klasifikace metod, význam volby metody, metody slovní monologické, dialogické, metody názorně demonstrační, dovednostně praktické. Aktivizující výukové metody: diskusní, heuristické, řešením problémů, situační, inscenační modelové situace. Učení z textu, učení praxí. Učení v životních situacích, televizní výuka, výuka podporovaná počítačem, brainstorming, aj.
  8. Didaktické zásady (principy) - různá pojetí, klasifikace. Např. zásada (princip) komplexního rozvoje osobnosti, cílevědomosti, aktivnosti, tvořivosti, názornosti, uvědomělosti, postupnosti, soustavnosti, trvalosti, spojení teorie s praxí, přiměřenosti, individuálního přístupu k žákům, vědeckosti, zpětné vazby, ale také rozmanitosti, kulturního kontextu aj. Způsoby realizace v edukačním procesu.
  9. Didaktické prostředky ve vyučovacím procesu: a) učební pomůcky (např. skutečné předměty, přírodniny, preparáty, modely statické a dynamické, zobrazení, nosiče statických obrazů a zvuků, dotykové pomůcky, nosiče počítačových programů, literární pomůcky aj.); b) didaktická technika (např. tabule – různé druhy a typy, počítač, přehrávače CD, DVD, jazykové laboratoře, přístroje pro statickou i dynamickou projekci aj.)
  10. Příprava učitele na výuku, druhy přípravy, způsoby zpracování, struktura, obsah, realizace.
  11. Zjišťování úrovně výsledků vzdělávaní žáků. Druhy, způsoby, zásady, prostředky. Zkoušení a klasifikace žáků, hodnocení, funkce hodnocení, princip objektivity, subjektivity, spravedlnosti. Duševní hygiena zkoušky. Formy zkoušení a hodnocení, známkování a slovní hodnocení, záznamy o výsledcích hodnocení, osobní portfolio žáka. Didaktické testy: funkce testů, druhy testů, obecné požadavky na testy, zásady a postup při konstrukci testů, testové položky, zadávání testů, oprava a zpracování výsledků testování (kvantitativní a kvalitativní analýza), využití výsledků.
  12. Pedagogická evaluace. Evaluace vnější a vnitřní (autoevaluace), předmět pedagogické evaluace, prostředky a techniky, evaluace efektivnosti škol, klimatu třídy; využití výsledků, aj.

3. Základy psychologie

Okruhy otázek ze základů psychologie

  1. Psychologie, vymezení předmětu, metody. Psychologické směry: Asocianismus. Fyziologie VNČ. Hlubinná psychologie. Behaviorismus. Gestaltpsychologie. Humanistická psychologie. Kognitivní psychologie.
  2. Vědomí a bdělost, pozornost.
  3. Kognitivní procesy (percepce, představivost, fantazie, myšlení, řeč). Paměť a učení.
  4. Emoce, motivace. Zájmy, hodnoty.
  5. Osobnost - struktura a dynamika. Charakterové vlastnosti. Temperament. Vůle.
  6. Schopnosti, inteligence. Měření inteligence. Poruchy inteligence. 
  7. Ontogeneze psychiky člověka, zákonitosti, periodizace vývoje, etapy. Teorie psychického vývoje (Piaget, Erikson, Kohlberg...)
  8. Charakteristika mladšího školního věku a adolescence (kognitivní procesy, sociální procesy a emoce)
  9. Zvláštnosti a kritické momenty jednotlivých vývojových období ve vztahu k výchově a vzdělávání. Determinace sociálního chování.
  10. Socializace a humanizace;  sociální učení. Konstrukce sociálního světa a interpersonální poznávání. 
  11. Sociální chování. Interakce. Prosociální chování. Sociální rysy a dovednosti. Postoje.
  12. Psychologie skupinového života.  Skupina (struktura a dynamika; možnosti diagnostiky vlastností skupiny a skupinového dění); skupina a tým.

Písemná zkouška z Pedagogicko-psychologického základu v navazujícím magisterském studiu

Zkouška se skládá z těchto částí

1. Školní pedagogika a obecná didaktika

Okruhy otázek ze školní pedagogiky a obecné didaktiky

1. Pedagogika, její vymezení, předmět, cíle a metody. Členění pedagogických disciplín. Školní pedagogika, její obsah a funkce.

2. Pedagogické směry 20. století (pragmatická pedagogika, pozitivistická pedagogika, pedagogika kultury a duchovědná pedagogika, marxistická pedagogika, křesťanská pedagogika).

3. Učitelská profese: specifika, obsah, kompetence, odpovědnosti, další vzdělávání pedagogických pracovníků, kvalifikace učitelů (zákon o pedagogických pracovnících). Kariéra. Mentoring jako kolegiální podpora učitelů + jiné formy kolegiální podpory ve školách. Zátěž učitele, syndrom vyhoření.

4. Škola jako instituce. Funkce školy. Vnitřní řízení a správa školy (management versus leadership, pedagogické vedení), zřizovatelé škol v ČR.

5. Škola jako organizace a komunita. Škola jako učící se organizace/komunita. Kultura školy. Bezpečí a well-being ve škole.

6. Současný vzdělávací systém v ČR (typy škol, struktura, obsahové zaměření). Kurikulum, klíčové kompetence. RVP (pro SŠ) a ŠVP. Alternativní školství v ČR (typy škol, jejich základní charakteristika).

7. Školské zákony a jejich význam. Vzdělávací politika (vymezení a funkce, národní a nadnárodní úroveň vzdělávací politiky, základní dokumenty vzdělávací politiky). Strategické školsko – politické dokumenty – Strategie 2030). Aktuální témata.

8. Evaluace ve vzdělávání. Evaluace kvality vzdělávání, benchmarking, úrovně evaluace, mezinárodní srovnávání (PISA apod.).

9. Podpůrné instituce – MŠMT, ČŠI, Národní pedagogický institut.

10. Didaktika – její předmět a pojetí. Vymezení obecné didaktiky, oborové didaktiky, Psychodidaktika.

11. Výukové cíle, druhy, požadavky, tvorba, způsoby ověřování. Metody výuky a jejich klasifikace, výběr, funkce (Metody slovní, Metody názorně demonstrační, Metody praktické). Bloomova taxonomie.

12. Organizační formy výuky a jejich charakteristika. Alternativní formy výuky. Vyučovací hodina – základní výuková jednotka, struktura, typy.

13. Hodnocení výsledků výuky, zkoušení, hodnocení a klasifikace – funkce, typy, problémy školního hodnocení. Formativní hodnocení. Didaktické testy a jejich tvorba. Práce s chybou.

14. Soustava didaktických principů a prostředků, pojetí, druky. Učebnice, didaktická technika, informační technologie ve výuce. Konstruktivistická výuka.

15. Příprava učitele na vyučování, projektování výuky, realizace výuky. Výuka v „tandemu“, využívání asistentů pedagoga ve výuce. Portfolia učitelů/studentů.

16. Pedagogická komunikace a interakce. Zásady komunikace ve škole a třídě a její vliv na průběh výuky.

Doporučená literatura

Bertrand, Y. (1998). Soudobé teorie vzdělávání. Praha: Portál.

Čapek, R. (2015). Moderní didaktika. Grada.

Kalhous, Z., Obst, O. (2002). Školní didaktika. Praha: Portál.

Lazarová,, B. et al. (2016). Podpora učení ve školách. Dostupné: https://munispace.muni.cz/library/catalog/book/1562

Majcík, M. (2022). Produktivní práce učitele s žákovskou chybou při komunikaci s celou třídou. Dostupné: http://www.pedagogicke.info/2022/09/martin-majcik-produktivni-prace-ucitele.html

Mareš, J. & Křivohlavý, J. (1995). Komunikace ve škole. Brno: Paido.

Neumajer, O. et al. (2015). Učíme se s tabletem – využití mobilních technologií ve vzdělávání. Praha: Wolters Kluwer.

Pol, M. (2008). Škola v proměnách. Brno: MU. Pol, M. et al. (2002). Hledání pojmu kultura školy. Pedag_2002_2_08_Hledání_206_218.pdf

Pol, M. et al. (2013). Když se školy učí. MuniPress https://munishop.muni.cz/obchod/knihy/kdyz-se-skoly-uci-00004016130

Průcha, J. (2001). Alternativní školy a inovace ve vzdělávání. Praha: Portál.

Průcha, J. (2009). Moderní pedagogika. Praha: Portál.

Sedláček, M. (2011). Pedagogické vedení školy v pojetí ředitelů základních škol. Orbis scholae 3, 27-42. https://www.ceeol.com/search/viewpdf?id=656577¨

Senge. P. (2016). Pátá disciplína. Teorie a praxe učící se organizace. Management Press.

Skalková, J. (2007). Obecná didaktika. Praha: Grada Publishing.

Spurná, M. et al. (2022). Well-being a kultura školy. Dostupné https://clanky.rvp.cz/clanek/23141/WELL-BEING-A-KULTURA-SKOLY.html

Šeďová, K., Švaříček, R., & Šalamounová, Z. (2012). Komunikace ve školní třídě. Portál.

Vališová, A., Kasíková, H. et al. (2007). Pedagogika pro učitele. Praha: Grada Publishing,

Zounek, J. (2006). ICT v životě základních škol. I. vydání. Praha: Triton,

Zdroje MŠMT:

Školský zákon, Zákon o pedagogických pracovnících. Strategie 2030+ https://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/strategie-2030 Tematické zprávy ČŠI https://www.csicr.cz/cz/cz/DOKUMENTY/Tematicke-zpravy

2. Pedagogická psychologie

1. Aplikované psychologické disciplíny ve školní praxi. Pedagogická a školní psychologie. Jejich cíle a obsahy.

2. Hlavní psychologické směry. Osobnost a procesy učení a vzdělávání z hlediska behaviorismu, humanistické psychologie a kognitivních směrů. Humanistické a kognitivní směry ovlivňující přístup k žákům (rodičům, kolegům…).

3. Biologická a sociální determinace vývoje osobnosti žáka. Vybrané zákonitosti a teorie vývoje (Vygotskij, Piaget). (opakování z bc. studia).

4. Procesy učení, teorie a druhy učení. Reflektivní – zkušenostní učení (Kolb, Korthagen).

5. Styly učení žáků – možnosti diagnostiky.

6. Intelektové a mimointelektové faktory ovlivňující školní úspěšnost žáka.

7. Motivace - teorie. Motivace žáka, práceschopnost, prokrastinace, autoregulace. Fenomém flow.

8. Zvládání školní zátěže. Psychosociální stres a žák. Školní psychohygiena. Well-being žáků.

9. Současné pojetí výchovy a psychologie výchovy. Psychologie odměn a trestů. Kladení požadavků.

10. Sociálně psychologické otázky třídy a školy – třída jako malá sociální skupina, sociální klima třídy a školy. Techniky zjišťování klimatu ve třídě, řízení třídy. Zvládání nekázně a autorita učitele. Třídnické hodiny – jejich význam pro klima ve třídě.

11. Možnosti diagnostiky ve škole a její limity. Práce s nadanými žáky.

12. Integrace, inkluze – pojmy, terminologie, legislativa, formy integrace, možnosti vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v současnosti. Podpůrná opatření ve škole. PLPP a IVP.

13. Prevence ve škole. Minimální preventivní program.

14. Pedagogicko-psychologické poradenské služby pro školy – školská poradenská zařízení (SPC, PPP, SVP), školní poradenské pracoviště.

15. Podpora neziskových organizací a dalších institucí školám. Pomoc krizových center (stručný přehled, kam je možné se obrátit s žádostí o pomoc).

Doporučená literatura

Čáp, J., & Mareš, J. (2001). Psychologie pro učitele. Praha: Portál. Felcmanová, L. (2020). Well-being ve vzdělávání. Dostupné SKAV_Setkani-lidru_A4_listopad_2020_4_final.pdf

Lazarová, B. (2008). Netradiční role učitele. Brno: Paido.

Mareš, J. (1998). Styly učení žáků a studentů. Praha: Portál.

Mareš, J. (2013). Pedagogická psychologie. Praha: Portál.

Nehyba, J., Kolář, J., & Hak, M. (2011). Reflexe a její podoba v procesu učení a osobnostně sociálním rozvoji. In T. Janík et al. (Eds.), Smíšený design v pedagogickém výzkumu. (s. 356–361). Brno: MU. Dostupné z: http://www.ped.muni.cz/capv2011/sbornikprispevku/nehybakolarhak.pdf

Nehyba, J. et al. (2014). Reflexe v procesu učení. Desetkrát stejně a přece jinak... MU Brno.

Štech, S., & Zapletalová, J. (2013). Úvod do školní psychologie. Praha: Portál.

3. Speciální pedagogika

  1. Speciální pedagogika – pojem, předmět, cíle, interdisciplinární vztahy, klasifikace oboru, terminologie.

  2. Specifické poruchy učení a chování – charakteristika, klasifikace, etiologie, diagnostika, reedukace, edukace, pracovní uplatnění, ústavní a ochranná výchova, prevence.

  3. Tělesné postižení – charakteristika, klasifikace, etiologie, DMO, LMD, edukace, osobní asistence, pracovní uplatnění.

  4. Mentální postižení – charakteristika, klasifikace dle WHO, etiologie, Downův syndrom, demence, edukace, pracovní uplatnění.

  5. Narušená komunikační schopnost – charakteristika, klasifikace, etiologie, reedukace, edukace. Alternativní a augmentativní komunikace – charakteristika, jednotlivé systémy.

  6. Zrakové postižení – charakteristika, klasifikace, etiologie, edukace, pracovní uplatnění.

  7. Sluchové postižení – charakteristika, klasifikace, etiologie, edukace, znakový jazyk, pracovní uplatnění, protetika.

  8. Poruchy autistického spektra – charakteristika, etiologie, edukace.

  9. Souběžné postižení více vadami – edukace, terapie.

    Doporučená literatura

    Bartoňová M., & Vítková, M. (2007). Strategie ve vzdělávání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Brno: Paido.

    Hrabal, V., & Hrabal, V. (2002). Diagnostika – Pedagogicko-psychologická diagnostika žáka s úvodem do diagnostické aplikace statistiky. Praha: Karolinum.

    Knotová, D. et al. (2014). Školní poradenství. Praha: Grada.

    Lazarová, B. (2008). Netradiční role učitele. Brno: Paido.

    Lechta, V. (ed.) (2010). Základy inkluzivní pedagogiky. Praha: Portál.

    Nehyba, J., Kolář, J., & Hak, M. (2011). Reflexe a její podoba v procesu učení a osobnostně sociálním rozvoji. In T. Janík et al. (Eds.), Smíšený design v pedagogickém výzkumu. (s. 356–361). Brno: MU. Dostupné z: http://www.ped.muni.cz/capv2011/sbornikprispevku/nehybakolarhak.pdf

    Nehyba, J. et al. (2014). Reflexe v procesu učení. Desetkrát stejně a přece jinak... MU Brno.

    Slowik, J. (2016). Speciální pedagogika. Grada.

    Webovky:

    SKAV

    NPI – projekt API

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.