Vladislav Ilík

Na Ústavu botaniky a zoologie jste vystudoval Ekologickou a evoluční biologii se zaměřením na parazitologii a dnes se i nadále věnujete vědě. Jak jste se k ní dostal?

Zpočátku jsem ani nezamýšlel, že bych chtěl dělat zrovna vědu. Hodně mě zajímaly rostliny, a proto jsem se rozhodl jít studovat botaniku. V prváku jsem ale zjistil, že mě obor tolik nebaví.

Tehdy jsem narazil na přednášku výzkumné skupiny Parazitologie, která spadá pod Ústav botaniky a zoologie, a ta mě hodně zaujala. Říkal jsem si, že bych parazitologii mohl vyzkoušet, abych nemusel jít studovat úplně jiný obor a neztratil celý rok studia.

K parazitologii jsem tedy přišel trochu jako slepý k houslím. Vyprofiloval jsem se až se svou bakalářskou prací a tím, že jsem si zapisoval různé předměty z parazitologie. Svět parazitů mě v té době začal strašně fascinovat a dodnes mě nepustil.

Jak na své studium na Přírodovědecké fakultě vzpomínáte?

Bylo to krásné období. Před svým studiem jsem moc neměl žádná očekávání. Mile mě pak překvapilo, že jsme měli spoustu praktických cvičení, kde jsme si mohli vyzkoušet různé věci na vlastní kůži, někdy i doslova.

Tato cvičení dělala studium mnohem atraktivnější a zábavnější oproti základní nebo střední škole, kde byl člověk mnohem více upoután do lavic a k praktickým věcem se až tolik nedostal.

Taky mě velmi překvapila úroveň jak přednášek, tak studia, která byla mnohem vyšší, než jsem čekal, a díky tomu ve mně právě až ono vysokoškolské studium probudilo vědeckého ducha.

Během doktorátu jste se zapojil do programu MUNI Mendel Doctorandus a stal se jedním z jeho prvních absolventů. Jak byste jej zhodnotil?

Ke vznikajícímu programu mě přivedla moje vedoucí. Popsal bych jej jako zajímavou příležitost, jak si rozšířit obzory. Program vede člověka mimo jiné k tomu podívat se na různé přednášky a workshopy, které s jeho oborem přímo nesouvisí a o kterých by se během běžného studia třeba ani nedozvěděl.

Většinou jsem si vybíral z nabídky seminářů, které se týkaly věd o živé přírodě a byly ve spolupráci s Mendelovým muzeem MU, anebo mě hodně zajímaly přednášky o lidské genetice. Vždy na nich přednášeli velmi inspirativní lidé, dokonce i takoví, kteří získali Nobelovu cenu.

Jednou z podmínek v rámci MUNI Mendel Doctorandus je také vyjet na stáž. Myslím si, že zahraniční stáže mohou přinést skvělé nové zkušenosti, které se potom mohou hodit i ve vědecké kariéře. Je dobré mít rozhled i mimo svůj obor a podívat se, jak fungují jiné instituce, jiné laboratoře, jiné týmy, jiní lidé. Člověku to pak může hodně pomoct i ve vlastním výzkumu, výzkumném týmu nebo i životě.

Upínat se pouze na jednu konkrétní věc nebo směr, kterému se člověk věnuje, totiž bývá častý vědecký nešvar.

Sám jste během svých studií vycestoval do Velké Británie a USA. Co vám zahraniční pobyty daly?

Byly to úžasné zkušenosti, které mi pomohly ve všech směrech, nejvíce ale samozřejmě kariérně. V zahraničí jsem navázal spoustu nových spoluprací a přátelství. S některými lidmi dokonce spolupracuji a pravidelně se vídám dodnes. A samozřejmě pro mě jako mladého studenta bylo i skvělé zakusit samostatný život v zahraničí.

Zmiňujete, že vám zahraniční cesty pomohly navázat cenné spolupráce. Může podobně pomoci v kariéře i MUNI Mendel Doctorandus? Doporučil byste jej i dalším studentům?

Myslím si, že určitě bude dobré si ho dát do svého CV. Může se to hodit třeba už při podávání žádostí o různé granty nebo projekty. MUNI Mendel Doctorandus je totiž mezinárodně uznávaný program a pokud člověk zvažuje práci v oboru někde za hranicemi naší země, byť jen na chvíli, myslím si, že by mu to mohlo hodně pomoct. Hlavně vás ale program donutí dělat něco navíc, což už samo o sobě je výhodou.

Ve svém výzkumu se zaměřujete na genomiku a epidemiologii parazitických hlístic a jejich hostitelů. V čem to spočívá?

Snažím se pomocí sekvenace a analýzy DNA zkoumat střevní parazity u lidí a lidoopů a poskytnout náhled na to, jak se tito paraziti mezi lidmi a zvířaty přenášejí.

V oblastech, kde se lidé běžně s těmito parazity dostávají do styku, je důležité znát možné cesty přenosu a podle toho pak informovat místní autority či přímo obyvatele a zavést ochranná opatření nebo lidi vzdělávat.

Také se snažíme zároveň identifikovat nové geny, které by byly vhodné pro vývoj diagnostických nástrojů nebo léčiv. Spousta střevních parazitů v oblastech diagnostiky a vývoje totiž značně zaostává za nejznámějšími a nejrozšířenějšími bakteriálními a virálními patogeny, i když množství lidí, kteří se potýkají se střevními parazity, je mnohem větší, než se na první pohled může zdát.   

V týmu zkoumáme i parazity, kteří jsou trochu zanedbávaní, ale ve světě se vyskytují ve velkém množství.

Mohly by mít výsledky vašeho výzkumu jednou využití i v praxi?

V našem týmu se zaměřujeme hlavně na výzkum parazitických strongylidních hlístic a háďátek – parazitů, kteří jsou ve světě mnohdy přehlížení, i když je běžně můžeme najít mezi lidmi i zvířaty v Africe, Asii nebo Jižní Americe. Dříve byli běžní i v Evropě a severní Americe, ale pomocí hromadné distribuce léků a nastoleným hygienickým standardům se je povedlo většinově z těchto oblastí vymýtit.

Nyní se však díky masivnímu pohybu lidí, zvířat, narůstající rezistenci proti léčivům a vhodnějším klimatickým podmínkám do těchto oblastí zase vracejí. Dnes už je běžně můžeme najít v teplejších oblastech jižní a jihovýchodní Evropy a pár případů bylo zaznamenáno i v našich oblastech. 

I když je to vždycky dlouhá cesta, rádi bychom chtěli v budoucnosti náš výzkum aplikovat i v běžném životě. Aby měl význam nejen pro výzkumníky v rámci vědecké komunity, ale přímo pro lidi, kteří se s parazitickým onemocněním potýkají. U parazitů je to ale obzvláště náročné, protože je nelze jednoduše získat či udržovat v kulturách tak jako některé viry a bakterie. A stejně jako se vyvíjí nová léčiva a nástroje, tak se i parazité jako živé organismy neustále vyvíjí, aby nám toto úsilí zdárně znemožnili. Je to vlastně neustálý boj o přežití. 

A co vás na vaší práci nejvíce baví?

Objevování. Nejvíc mě baví to, že člověk může neustále přicházet na nové věci. I když je součástí mé práce i rutina asi jako v každém jiném povolání, prozkoumávání a přicházení na nové věci je něco, co mě vždycky fascinovalo a bavilo.

Na Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR se zabývám podobnými věcmi jako na Univerzitě Karlově, kde také působím, a rád bych do budoucna rozjel i vlastní projekty. S vědci, se kterými udržuji kontakt, máme i vymyšlené projekty a momentálně podáváme žádosti o granty a čekáme, jestli nám něco vyjde.

Na závěr – jaká doporučení byste dal studujícím, kteří o vědecké kariéře teprve uvažují?

Ať se nebojí prozkoumávat, a tím myslím i různé aspekty studia. Podle mě je dobré během studií co nejvíce vycestovat, protože se nabízí velké množství možností, kam jet – ať už jsou to studijní pobyty, stáže nebo konference, všude lze načerpat inspiraci. Člověk se často potká s různými lidmi, a dozví se o jejich výzkumech. Vědecké konference mě osobně vždycky hrozně nabijí.

Vladislav Ilík

Působí na Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR a na Katedře Zoologie na Univerzitě Karlově, kde se zabývá výzkumem genomiky a epidemiologie parazitických hlístic a jejich hostitelů.

Kariéra a profesní cesta 

Na Přírodovědecké fakultě vystudoval obor Ekologické a evoluční biologie se zaměřením na Parazitologii. Ve svém výzkumu se snaží pomocí analýz DNA zkoumat střevní parazity a identifikovat nové geny, které by mohly pomoci při vývoji diagnostických nástrojů nebo léčiv.

Zároveň je i jedním z prvních absolventů programu MUNI Mendel Doctorandus a během studia absolvoval zahraniční pobyty na Nottingham Trent University ve Velké Británii a na Cornell University v USA.

Foto: archiv Vladislava Ilíka