Jiří Střelický

Pro člověka zvenčí může možná pojišťovnictví vypadat nezajímavě. Vy ale působíte na pozici generálního ředitele ČSOB Pojišťovny. Co vás na vaší roli nejvíce baví? 

Bezesporu je to na prvním místě práce s lidmi a velká možnost měnit zaběhlé věci a celkově posouvat pojišťovnu technologicky dopředu.

Je třeba říct, že pro nás v oboru je samozřejmě pojišťovnictví obsahově velmi atraktivní, děje se v něm mnoho zajímavých věcí, a navíc pohledem businessu není moc oborů, kde by se matematika dala tak široce uplatnit. Ale zcela rozumím, že pro drtivou většinu lidí je pojištění jen nutnost, bez které se lze těžce obejít.

Navíc to že lidem pomáháme v těch složitých situacích a „ochráníme” majetky, přináší pocit, že naše práce má smysl.

V různých rozhovorech jste zmiňoval roli inovací a digitalizací v pojišťovnictví. Jak se dnes obor proměňuje? 

Pojišťovnictví dnes proměňují tři zásadní faktory.

První věcí je samozřejmě vnitřní digitalizace, veškerá robotizace a dnes i umělá inteligence. To umožňuje zrychlovat a zpřesňovat veškeré procesy uvnitř pojišťovny, což potom pozná klient jak při úpisu, tak při škodě.

A ten druhý faktor, který si lidé možná neuvědomují, je, že pojišťovny tradičně pojišťují aktiva – například dům, firmu, či třeba výrobní linku. Dříve šlo především o zařízení, kde hlavní riziko představovala mechanická porucha nebo požár a klíčové například bylo protipožární zabezpečení ve výrobní hale. Dnes jsou ale výrobní linky kompletně řízené softwarem a automatizované třeba i s AI. V takovém případě už největším rizikem nemusí být běžná mechanická závada, ale například chyba softwaru, kybernetický útok nebo selhání AI v systému.

Pak největší riziko, kterému může firma čelit, leží u výrobce linky nebo dodavatele softwaru. Mění se tím nejenom celá ekonomika, ale postupně i to, co pojišťovny vlastně pojišťují, to je pojistné nebezpečí.

A co je tím třetím zásadním faktorem?

Třetí věcí je i změna životního prostředí – klimatické riziko. Kvůli tomu se mění třeba záplavové zóny a pojišťovnám se tak proměňují pod rukama rizika, která přebírají.

A právě tady se opět dostáváme k matematice.

Pojišťovny a zajišťovny modelují pravděpodobnosti požárů, tektonické zóny pro možná zemětřesení, tornáda a mnoho dalších oblasti. Z pohledu, co vidíme nejvíce, jsou to ale hlavně takzvané tisícileté povodně a jak se řeky rozvodní.

Toto riziko ovlivňuje jak člověk sám svým chováním k přírodě, tak samozřejmě klimatické změny, které se dotýkají i nás všech v České republice, ať si to připouštíme, či ne. Důkazem je to, že takzvaná tisíciletá povodeň byla v České republice za posledních dvacet pět let třikrát.

Osobně jednou z oblastí, kde očekávám největší revoluci, je oblast zdraví, diagnostiky a predikce nemocí. Do budoucna se předpokládá, že díky masivnějším genetickým testům a kvantovým počítačům bude možné mnohem lépe pochopit fungování lidského genomu a jeho spojitost s predispozicemi k nemocem. To výrazně ovlivní oblast zdravotní péče a přístup k dlouhověkosti, a to se následně propíše i do zdravotního a životního pojištění.

Technické obory mají budoucnost

Na Přírodovědecké fakultě jste studoval matematiku se zaměřením na algebru a diskrétní matematiku. Jak moc je dnes v pojišťovnictví matematika důležitá?

Celé pojišťovnictví je založené na matematice, a hlavně samozřejmě na statistice a ekonometrických modelech.

Myslím si, že je jedno, jestli máte vystudovanou čistě matematiku, přímo specializaci na pojistnou matematiku nebo jste třeba jen studovali matematiku v kombinaci s jiným oborem. Jsem přesvědčen, že s matematikou máte dveře minimálně pootevřené skoro všude.

Obecně technické či přírodovědné znalosti – matematické, IT, fyzikální, strojní – jsou dnes žádané ze strany mnoha větších zaměstnavatelů.

Když říkáte, že jsou dnes matematické dovednosti velice žádané, dříve tomu tak nebylo?

Před dvaceti lety možnost uplatnit se čistě s matematickým backgroundem byla, ale poptávka byla bezesporu menší. Myslím si, že většinou firmy nevnímaly tak velkou přidanou hodnotu lidí, kteří vystudovali matematiku, fyziku či technické obory. Mnoho rozhodnutí ve firmách se dělalo s menším důrazem na analytické podklady.

Dnes je podle mě ale situace zcela opačná. Analytika stojí ve firmách za drtivou většinou rozhodnutí, a tito lidé tak mívají velké možnosti.

Vidím to i právě ze své pozice generálního ředitele. Prakticky neustále hledáme ty, kteří mají skutečně technické zázemí, rozumí IT, matematice, statistice, datům a dnes navíc i AI.  Na druhou stranu je ale potřeba dodat, že by zároveň měli mít i dobré soft skills, schopnost komunikovat a pracovat v týmu.

Vím, že tito lidé nezřídka bývají větší introverti, než je společenský průměr, a příliš extrovertní práce v týmu jim nemusí vyhovovat.  Výhodou ale je, že pokud to dokážou a jsou navíc systematičtí, mají pak neuvěřitelné kariérní možnosti.

Jakou radu byste tedy dal současným studujícím?

Bude to znít jako klišé, ale studenti by hlavně měli mít otevřené oči a nesoustředit se čistě na studium samotného oboru, ale vnímat i souvislosti a mít celkový přehled.

Jedna věc je vystudovat obor a být v něm dobrý. Druhou věcí, která se ale nejvíce cení, je zasadit problém do souvislostí a dokázat jej vyřešit. A tam jsou důležité schopnosti komunikovat, strukturovat problémy, umět problém vysvětlit a týmově efektivně vyřešit.

Proto i když přijímáme nové lidi do pojišťovny tak se díváme nejen jak přemýšlejí a řeší problémy, ale zároveň jak dokáží spolupracovat a do týmu zapadnout. Jde to ruku v ruce.

Vždy jsem měl rád týmové sporty, obzvláště volejbal. Tam je dobře vidět, že těžko můžete vyhrát, jen když budete mít v týmu několik excelentních hráčů, ale nebudete sehraní. A v businessu je to stejné – týmová souhra postavená na individuálních schopnostech

Doporučil byste dnes mladým lidem studovat matematiku a jiné technické obory?

Mnoho lidí si dnes uvědomuje, že technické obory jsou důležité. Skutečně bych se nebál komukoliv, kdo neví, kam přesně chce směřovat, doporučit jít studovat jakýkoliv obor s technickým zázemím.

Matematiku, biofyziku, biochemii… Jakýkoliv obor, který zahrnuje technickou část, protože ty podle mě mají obrovskou budoucnost.

Od studia matematiky k pojišťovnictví

Když jste začínal studovat doktorát, přemýšlel jste o tom, že jednou skončíte v pojišťovnictví?

V pojišťovnictví jsem tehdy pracovat moc nechtěl. Ano, dnes je to velmi úsměvný paradox. Je třeba říct, že v té době pojišťovnictví nemělo zdaleka takovou atraktivitu jako dneska. Pro mnoho lidi bylo před dvaceti až pětadvaceti lety spojováno s obrazem pojišťováka zvonícího náhodně na lidi.

Ale dnes mohu říci, že svého rozhodnutí vůbec nelituji. Kouzlu pojišťovnictví jsem samozřejmě propadl hlavně tím, že jej vidím zevnitř. A taky proto, že je to kombinace obchodního přístupu, poměrně složitých technologií, softwaru, procesních vylepšení a pochopitelně matematiky.

Vidím v něm komplexitu, všechny technologické výzvy a jak se obor dynamicky mění, takže dneska bych jej určitě doporučil bez jakéhokoliv uzardění.

Jak se člověk od diskrétní matematiky dostane až do čela ČSOB Pojišťovny?

Samozřejmě v tom hrála roli i náhoda. Po studiu diskrétní matematiky jsem šel dělat doktorát na CERGE se zaměřením na teoretickou ekonomiku. Součástí tohoto studia byly i stáže na University of California, Berkeley a druhá na University of Bonn.

Poté jsem nastoupil do konzultační firmy McKinsey & Company, kde jsem poprvé přišel intenzivněji do styku s pojišťovnictvím. No a pak jsem se přes Generali PPF Holding a polskou a českou Generali dostal oklikou až do ČSOB Pojišťovny, kde jsem již osmým rokem na této pozici.

Určitě začátky kariéry byly poměrně rychlé a o náhody a šťastná rozhodnutí nebylo nouze.

A jak dnes vypadá váš běžný pracovní den jako generálního ředitele?

Drtivou většinu času trávím na schůzkách s lidmi a společným formováním směru, kam se má pojišťovna ubírat. Pochopitelně není nouze o maily, čtení analýz, různých podkladů a podobně.

Nicméně matematiku mám rád celý život a pořád mám trošku tendence k ní sklouzávat a dívat se ze zájmu mnoha modelům a přístupům pod pokličku. Jsem rád, když vím, jak některé detaily fungují, i když to většinou k práci nepotřebuji.

Součástí mé práce je samozřejmě i jednání s obchodními partnery a spolupracujícími firmami.

Proč jste se si vlastně tehdy vybral studium právě diskrétní matematiky?

Opět tak trochu náhoda. Matematiku jsem měl rád vždy a v té době jsem neměl vyhraněnou představu o tom, co bych chtěl dělat.

Myslím si, že to byla doba, kdy to tak měla většina mladých lidí, a matematika mě prostě bavila. Během studia mě diskrétní matematika oslovila více než statistika či matematická analýza. V diskrétní matematice bylo kódování, kryptografie a algoritmy, a to mi přišlo nejzajímavější, i když jsem se pak během doktorátu výrazně více věnoval ekonometrii a statistice.

Jiří Střelický

Působí jako generální ředitel ČSOB Pojišťovny. Pojišťovnictví vnímá jako perspektivní a dynamický obor, který kombinuje obchodní přístup a moderní technologie s potenciálem inovací díky AI a samozřejmě matematiky. Jeho práce mu dává smysl, protože vidí, kdy pojištění lidem reálně pomáhá.

Kariéra a profesní cesta 

Na Přírodovědecké fakultě studoval matematiku se zaměřením na algebru a diskrétní matematiku. Následně získal tituly M.A. a Ph.D. v oboru ekonomické teorie na CERGE-EI v Praze.

Během studií absolvoval také zahraniční pobyty na University of California, Berkeley a University of Bonn, kde se věnoval ekonomickému výzkumu. Na začátku kariéry pracoval v konzultační firmě McKinsey & Company. Následně zastával různé manažerské pozice ve skupině Generali v České republice a v Polsku. V roce 2016 se stal členem představenstva ČSOB Pojišťovny a od roku 2018 působí přímo jako její generální ředitel.

Foto: archiv Jiřího Střelického