Když plánoval své pokusy s hrachem, předem si prostudoval, k jakým závěrům došli jeho předchůdci v obdobných pokusech s křížením rostlin. Byl si vědom toho, že to bude úkol obtížný, jak napsal v úvodu své práce: „Patří k tomu ovšem jistá odvaha pustit se do tak dalekosáhlé práce; nicméně se zdá, že je to jediná správná cesta, která nás může konečně přivést k řešení otázky, která má pro vývoj organických forem nezanedbatelný význam.“
Na plánované pokusy se pečlivě připravil a nebylo náhodné, že si k tomu vybral hrách, neboť přesně věděl o jeho přednostech. Dva roky pak chystal, prověřoval a vybíral vhodné odrůdy. Vytyčil si velký úkol a k jeho vyřešení postupoval systematicky podle plánu: vznášel hypotézy, a ty pak ověřoval velmi rozsáhlými pokusy; vše pečlivě zaznamenával a neopominul žádný detail. Výsledky potvrzovaly jeho předpoklady. Přesto dělal další pokusy a jak sám píše: „O příznivém výsledku se už skoro nedalo pochybovat, následující generace musela přinést konečné rozhodnutí. ….. I tímto pokusem je předpokládaný názor dostatečně potvrzen.“ Jeho pokusy s hrachem byly velmi rozsáhlé a trvaly i s přípravou materiálu 10 let. Bylo odhadnuto, že zhodnotil více než 27 tisíc rostlin.
V roce 1865 přednesl výsledky svých pokusů na dvou schůzích přírodozkumného spolku v Brně a publikoval je v ročence spolku.
Mendel se nespokojil s pokusy u hrachu, ale ověřoval výsledky i na jiných rostlinách. Ve své práci rozvádí a poctivě popisuje i výsledky křížení fazolu; u jednoho druhu píše, že úspěch tohoto pokusu byl nepatrný a že se objevily pozoruhodné proměny barev květů a semen hybridů, ale hned nabízí hypotézu, která by výsledky objasnila (mj. velmi pravděpodobnou z dnešního hlediska, tj. multigenové determinace). Zase však poctivě dodává, že „vysvětlení spočívá na pouhé domněnce“.
O platnosti svých experimentů nepochyboval, když napsal: „Nikdo nebude chtít vážně tvrdit, že vývoj rostliny ve volné přírodě se řídí jinými zákony než na zahradním záhonu.“
Byl geniálním badatelem a jeho práce Pokusy s hybridy rostlin může být i dnes příkladem vědeckého pojednání. Geniální a obdivuhodné je vyvození obecných závěrů z jeho rozsáhlých pokusů. Je zřejmé, že se vyřešení podstaty dědičnosti musel intenzivně a dlouhodobě věnovat, přemýšlet o tom a stále dokazovat dílčí hypotézy. Přitom využil všechny své znalosti, ať již to byly znalosti z botaniky, matematiky či fyziky.
Orel ve své knize o Mendelovi doslova uvádí: Stěží si nyní dovedeme představit badatele, který šest dnů v týdnu vyučuje na reálce až sto žáků v jedné třídě, plní povinnosti kněze a zároveň provádí tak náročné pokusy. Za zdí kláštera se soustředil na zkoumání vědeckého problému, o kterém věděl, že má mimořádný význam pro vědu i pro praxi. To bylo hnací silou jeho velkého pracovního vypětí.
I když nikdo nepochopil podstatu a význam jeho pokusů s křížením rostlin a jeho práce zůstala relativně nepovšimnuta, Mendel se navzdory tomu zabýval problémem oplození až do své smrti, i když mu později na to zbývalo málo času. Byl přesvědčen o tom, že výsledky jeho práce o dědičnosti jsou správné, že mají obecnou platnost a že budou uznány. V závěru své práce píše: „Zda se proměnlivé hybridy jiných druhů rostlin chovají zcela stejně, musí rozhodnout jedině pokusy; zatím se snad smíme domnívat, že v důležitých bodech nemůže nastat zásadní rozdíl, protože j e d n o t a plánu vývoje organického života stojí mimo diskusi.“
Tak můžeme říct, že právě objasnění zákonů dědičnosti bylo tím velkým úkolem, který si Mendel vytýčil jako své poslání a udělal pro to vše, co bylo v jeho silách (nebo i více). Rok před svou smrtí pronesl: „Má vědecká práce mi přinášela hodně uspokojení a jsem přesvědčen, že ji zanedlouho celý svět uzná“. Jeho zaujetí pro vědeckou práci trvalo celý život. I v době, kdy se musel věnovat náročné funkci opata, věnoval se své lásce – poznávání přírody. V dopise věhlasnému botanikovi profesoru Nägelimu se krátce po svém zvolení opatem v r. 1868 svěřil: „V mých poměrech došlo v poslední době nečekaně k naprosté změně, moje maličkost byla totiž 30. března zvolena kapitulou kláštera, jehož jsem členem, za doživotního představeného. Ze svého dosavadního zcela skromného postavení učitele experimentální fyziky jsem najednou přenesen do oblasti, v níž se mi mnohé zdá cizím a bude to ještě vyžadovat určitou dobu a námahu, než se tu budu moci cítit doma. To mne však nemá zdržovat od toho, abych nepokračoval v pokusech s křížením, které se mi staly tak milé, doufám dokonce, že jim budu moci věnovat více času a pozornosti, jen co se zapracuji do svého nového postavení.“
Stejně důkladně jako křížení rostlin se věnoval meteorologickým pozorováním, chovu a křížení včel a šlechtění ovocných stromů, se záměrem zavádět i tam nejnovější poznatky. Velmi pečlivě a neúnavně shromažďoval všemožné údaje a vyvozoval z nich obecné závěry. I zde uplatňoval analytický způsob myšlení a smysl pro detailní a precizní práci.
Vítejte u série podcastů Člověk Mendel, kterými chce Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity přispět k oslavám 200. výročí narození Gregora Johanna Mendela, jež si v roce 2022 připomínáme.
Chtěli bychom Mendela představit jako člověka, osobnost a charakter. Série proto začíná podcasty, které napsala i namluvila naše emeritní profesorka genetiky a znalkyně Mendelova díla i osobnosti, Jiřina Relichová. V nich představuje osobnostní portrét Mendela, a to na základě studia jeho osobní korespondence, vzpomínek blízkých, ale také životopisu a poezie, jež napsal sám Mendel.
Následuje díl, který napsal a namluvil dr. Petr Peňáz, klasický filolog a bohemista, ředitel Střediska Teiresiás Masarykovy univerzity. Jeho text pomáhá pochopit dobové souvislosti moravského veřejného života, které umožnily v Mendelovi talent rozpoznat a mimořádnou osobnost z něj vlastně vychovaly.
Na portrét Mendelovy osobnosti a článek dokreslující dobový a společenský kontext navazují články představující Mendela jako vědce s velmi širokým oborovým záběrem, jako pečlivého zapisovatele přírodních jevů i počasí Brna a okolí, jako botanika i odborníka na včelařství. Těmito texty přispěli do série vědkyně a vědci z několika ústavů naší fakulty.
Užijte si vědu poslechem, vědu SCItem PRO MENDELA.
V podcastu je použita hudba Courage and Willpower od Keys of Moon | https://soundcloud.com/keysofmoon
Music promoted by https://www.free-stock-music.com
Attribution 4.0 International (CC BY 4.0)
https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/
U příležitosti stého výročí přednášek G. Mendela o výsledcích pokusů s hrachem byl vydán sborník s do té doby známými poznatky o jeho životě a díle: Gregor Mendel, zakladatel genetiky. Sborník připravil V. Orel. Blok Brno, 1965.
Mnohé vypovídá také Mendelova korespondence, kterou přeložila A. Matalová: Mendelovo rodiště. Mendelovy dopisy domů. Moravské zemské muzeum Brno, 2008.
Cennými prameny je pojednání o výsledcích pokusů s hrachem a některé jiné dokumenty: Mendel, G. Versuche über Pflanzen-Hybriden. Verhandlungen des naturforschenden Vereines in Brünn 4, 1865, Abhandlungen 3-47, 1866 a překlad A. Matalové Nakl. K-public, vyd. Jiří Krejčí, Brno 2008.
Jedním z nejdůležitějších zdrojů byly vzpomínky Mendelova synovce Aloise Schindlera „Gedenkrede auf Prälat Gregor Joh. Mendel anlässlich der Gedenktafelenthüllung in Heinzendorf, Schlesien am 20. Juli 1902“ (soukromý tisk autora), který strýce dobře znal, neboť s ním žil v Brně od 5. třídy obecné školy (tj. od roku 1870). Jedná se o oslavný projev, který A. Schindler pronesl při příležitosti oslavy 20. výročí založení hasičského sboru v rodných Hynčicích.
Velmi cenné jsou také poznámky J. Kříženeckého k těmto vzpomínkám, kterými zpřesnil některé údaje: Gregor Johann Mendel 1822−1884. Texte und Quellen zu seinem Wirken und Leben. Johann Ambrosius Barth Verlag Leipzig, 1965.
Z těchto dokladů vycházeli pozdější autoři, kteří sepsali životopis G. Mendela: H. Iltis (1924), J. Kříženecký (1965) a V. Orel (2003) a někteří další. Každý z těchto autorů shrnul do té doby známé údaje a doklady o G. Mendelovi a jeho objevu a obohatil je o svá nová zjištění a souvislosti. Mnoho nových poznatků pochází z doby po roce 1965, kdy se mohla genetika jako věda u nás svobodně rozvíjet. V. Orel a pracovníci Mendeliana Moravského zemského muzea od této doby systematicky pečovali o odkaz zakladatele genetiky a zveřejňovali výsledky výzkumu Mendelova života a díla od našich i zahraničních badatelů ve specializovaném časopise Folia Mendeliana. Tento příspěvek čerpá zejména z posledního uceleného díla, monografie V. Orla: Gregor Mendel a počátky genetiky, Academia Praha, 2003. Autor v něm uvádí nejen okolnosti života a díla Gregora Johanna Mendela, ale také dokresluje prostředí, které připravilo půdu pro řešení otázky dědičnosti. Popisuje také tehdejší události a významné osobnosti vědeckého i politického života, které se nějak dotýkaly rozvoje přírodních věd i samotného Mendelova objevu s přesahem téměř až do konce 20. století.
Redakční zpracování podcastu Kateřina Radová, Zuzana Jayasundera, Leoš Verner
Autorem závěrečného dílu série podcastů je děkan Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, profesor Tomáš Kašparovský. Vypráví o tom, proč je Mendel inspirativní pro něj osobně, jakožto pro vědce a pedagoga, a o posouvání hranic poznání a vědy.
Johann Gregor Mendel se kromě genetického výzkumu věnoval také péči o včely. S včelařením ho seznámil jeho otec Anton, který měl v Hynčicích včelín. Mendel ve včelách našel svoji zálibu, nejdříve však musel najít prostor vhodný na chov tohoto pracovitého hmyzu. Ideální podmínky pro stavbu včelína našel...
