Stejný úhel pohledu: Přírodovědecká fakulta MU kdysi a nyní – pohled od vrátnice

Na porevoluční fakultě byla v 90. letech skvělá atmosféra stejně jako v celé společnosti. I když všechno bylo ještě rozbité, chlapci měli oblečení po starších sourozencích a děvčata, co si sama ušila nebo upletla, euforie byla obrovská. Však taky generace porevolučních studentů těží z této nálady dodnes. Na fakultu se vrátily osobnosti zavržené režimem po roce 1968. Byly to morální opory. Jejich odbornost silně utrpěla dvacetiletým nuceným odchodem, ale obvykle tito lidé byli schopni navázat, kde přestali. Nyní vedli své katedry a studenti měli ke komu vzhlížet.  

Od ukončení rekonstrukce areálu v roce 2008 už prošlo fakultou mnoho nových studentů. Jací jsou? Mají batůžky, oficiální oblečení se nenosí už skoro ani na zkoušky, s vlasy, vousy, piercingem nebo tetováním už si nemusejí lámat hlavu, nikdo jim to nezakazuje. Do školy jezdí na kolech, koloběžkách a kolečkových bruslích. Vybírat si i ve škole mohou z mnoha sportů a v menze z mnoha jídel. Méně kouří a pijí, vyznávají zdravou stravu, jsou vegetariáni. Zajímají se o životní prostředí. Sedí u počítačů, tabletů a mobilů, jsou stále na sociálních sítích. Bydlí společně ve studentských bytech. Hodně cestují přes Erasmus i ve volném čase, umějí anglicky, jsou hraví, méně se sdružují ve společenských organizacích. Ve čtvrtek odpoledne drnčí po fakultě kufříky na kolečkách, krosny už nejsou in. V září se prváci scházejí na Prvákovinách na Klodnerplatze u sochy Kroužkování sochaře Maria Kotrby, umístěné zde v roce 2003, a hrají infantilní seznamovací hry, jako by se jim do té dospělosti nějak nechtělo. Na fakultě je v semestru stále živo.