Nová proděkanka Munzarová je připravena podporovat ohrožené

Foto: Irina Matusevich

V novém vedení zastáváte funkci proděkanky pro spolupráci se středními školami, péči o talenty, sociální oblast a celoživotní vzdělávání. Co konkrétně tato agenda obnáší?

Menší část agendy míří dovnitř fakulty. Zahrnuje starost o knihovny nebo menzy, půjčování IT zařízení potřebným studentům, podporu spolků a podobně. Čerstvě jsem také kontaktní osobou pro případy sexuálního obtěžování. V tomto ohledu se na mne zatím nikdo neobrátil. Naopak již dlouho se na mne obracejí studenti chemie, kteří mají studijní problém, s nímž si nevědí rady. Vždy se snažím nějak pomoci a občas se to i podaří.

A druhá část vaší agendy?

Ta je rozsáhlejší a týká se působení fakulty navenek. Starám se o instituci a projekty celoživotního vzdělávání a pomáhám koordinovat kurzy Univerzity třetího věku za naši fakultu. Stěžejní část je pak zaměřena na spolupráci se středními školami. Především kvůli ní byla nová proděkanská pozice zřízena. Aktuálně sem spadají hlavně dvě témata, a to prostory pro Bioskop a spolupráce s nově vznikajícím přírodovědným gymnáziem.

V čem spočívají potíže Bioskopu?

Pro Bioskop je potřeba zajistit vhodné prostory tak, aby mohl naplno rozvíjet svou činnost, která je pro fakultu ale i univerzitu mimořádné důležitá, protože nám pomáhá získat kvalitní studenty. Podařilo se mi pro ně zatím vybojovat prostor v laboratořích našeho ústavu, ale to je dočasné. Jak nedostatek prostoru, tak dočasnost jsou vážnou překážkou pro plnohodnotnou spolupráci Bioskopu se školami.

Oni potřebují trvalé umístění, nejlépe někde v přízemí, aby mohli s účastníky kurzů ze základních a středních škol snadno vycházet ven, kde realizují část výuky a pokusů. Musíme najít koncepční řešení, a to bez pomoci univerzity nepůjde, protože nedostatek výukových prostor v kampusu je bohužel faktem a těžko můžeme žádat ústavy, aby kvůli tomu omezovaly výzkum. Finanční a evaluační tlak je nutí k opaku. Takže se budu snažit neustále připomínat a bojovat. To je taková moje celoživotní úloha, že když je někde něco opomenuto a je toho zapotřebí, tak se za to tvrdohlavě postavím.

Proč je pro fakultu spolupráce se středními, případně základními školami, tak důležitá?

V prvé řadě potřebujeme, aby k nám ze středních škol přicházeli kvalitní uchazeči. Pokud nebudeme mít kvalitní studenty, nebude kvalitní ani výzkum, bez ohledu na to, jak dobře jsou vybavené laboratoře. A pak je tu širší rozměr. Jsme veřejná vysoká škola, a proto musíme vnímat i potřeby společnosti. Od ministerstva školství máme informace, že chybí učitelé přírodovědných předmětů, obzvlášť v některých krajích. V Brně jsou čtyři firmy na elektronové mikroskopy, kterým se nedostává uchazečů o práci s fyzikálním vzděláním. A tak bychom mohli pokračovat.

Nemůžeme tedy prostě přijmout do učitelských oborů více uchazečů?

To by musel ze středních škol přicházet dostatečně velký počet motivovaných, připravených a přiměřeně sebevědomých uchazečů, a to se bohužel neděje. Mimo jiné právě proto, že střední školy bojují s nedostatkem kvalitních učitelů. Například gymnaziální učitel fyziky je dnes nedostatkové zboží. A přitom není jedno, kdo a jak fyziku učí.

Vy sama učíte fyzikální chemii. Co považujte při výuce tohoto náročného oboru za nejdůležitější?

Aby měli studenti jasno v základech. Obzvlášť obtížné partie je potřeba vysvětlovat pomalu a pečlivě a k těm nejzákladnějším věcem se často vracet. Proto je třeba šetřit s množstvím látky, která se vejde do jedné přednášky, aby si studenti zapamatovali to podstatné. Ve zbytku je raději odkázat na literaturu. Samostudium z učebnic nebo skript už dnes není úplně samozřejmostí, ale studenti je potřebují a měli bychom ho podporovat. Stejně důležitá jako přednáška jsou pak i kvalitní cvičení a semináře.

Jak ale dosáhnout toho, aby měli studenti jasno v základech?

V našich oborech je důležité budovat abstrakci postupně, nikoli ji automaticky od začátku předpokládat. Hlavně zpočátku je klíčové umožnit studentům si co nejvíc věcí představit. „Čistá“ matematika je v tom jiná, ale ve svém oboru jsem se naučila, že „schovat“ se v přednášce za matematické odvození bez dalšího komentáře není úplně fér. Vždycky pomůže alespoň kratičký příklad, jak to funguje, jak velká jsou čísla, o kterých mluvíme, jak si lze zkontrolovat, že výsledek, který vyšel, je přijatelný.

Vy sama jste za svůj přístup k výuce získala před pěti lety Cenu rektora pro vynikající pedagogy. Pomohlo vám toto ocenění?

Určitě ano, bylo to pro mne potvrzení, že jdu přibližně správnou cestou, a to zdaleka není samozřejmý pocit zaměstnance univerzity. Akademici jsou pod neustálým tlakem, aby se věnovali výzkumu, aby publikovali. Cena mi pomohla si trochu víc věřit v prostředí, které je komplikované a stresující.

Také jste se věnovala výzkumu. Působila jste jako vědecká pracovnice v NCBR. Využijete tyto zkušenosti v roli proděkanky?

Nejdůležitější ze všeho pro mě bylo několik let studia v zahraniční, konkrétně na Institutu Maxe Plancka ve Stuttgartu a krátce též na Cornellově univerzitě v USA. Nejen proto, co jsem se tam naučila, ale hlavně proto, že jsem měla možnost vidět, že se věci mohou dělat i jinak, než jsme zvyklí. Díky tomu lze získat vnitřní nezávislost, což je základní předpoklad pro výkon funkce, kdy občas musíte jít proti zájmům vlastního ústavu kvůli zájmům fakulty.

Zvládnete vědu i v kombinaci s novou proděkanskou funkcí?

Mám čas na vědu v malém rozsahu a snažím se, aby byla i nadále krásná a zajímavá. Spolu se studenty se věnujeme kvantově chemickým výpočtům, které pomáhají interpretovat výsledky experimentů jak v oblasti organické, tak anorganické chemie. Máme tu skvělé experimentalisty, a když něco naměří, my jim to pomůžeme vysvětlit.

Jste absolventkou naší fakulty? Můžete srovnat, co se změnilo v porovnání s dobou, kdy jste studovala?

Spíš bychom se měli ptát, jestli něco zůstalo stejné. My měli studium mnohem lehčí, protože jeho obsah měl pevnější obrysy. Absolvovali jsme přednášky, kde učitelé do velké míry psali na tabuli, občas promítali meotarem, ale nebylo standardem poskytovat nám v krátkém čase tak obrovské množství informací, u kterých bychom si nebyli jistí, co z toho potřebujeme znát. A také mám pocit, že nadměrné sledování internetu nejen ubírá drahocenný čas ke studiu, ale také zhoršuje paměť a soustředění. Existují studenti, kteří u státnic z fyziky mají problém zformulovat Archimedův zákon, a to si neumím vysvětlit nijak jinak.