Sladit studium na Přírodovědecké fakultě MU s vrcholovým tréninkem vyžaduje dobré plánování a průběžnou přípravu. Anežka Hlaváčová studuje druhým rokem program Experimentální a molekulární biologie a reprezentuje Českou republiku v lyžařském orientačním běhu, tzv. LOBu. Má bronz z mistrovství světa juniorů v Estonsku a začátkem února přivezla ze světového poháru v Rakousku dvě stříbra a bronz v kategorii žen do 23 let. V celkovém pořadí SP skončila 11. (4. místo v SP U23).
Čím jsi chtěla být jako malá, na základní škole?
Mě přírodověda vždycky zajímala, ale spíš jsem chtěla být lékařka nebo jiné dobře představitelné povolání, jako třeba herečka nebo pekařka.
Jak a kdy ses rozhodla pro studium u nás na přírodovědě?
Věděla jsem, že mě baví biologie, částečně i s chemií nebo zeměpisem, ale nevěděla jsem přesně, co chci dál dělat. Navštěvovala jsem na střední škole přírodovědné semináře a zkoušela biologické olympiády. Dlouho jsem váhala mezi lékařskou nebo přírodovědeckou fakultou. Pro přírodovědu jsem se nakonec rozhodla až ve čtvrťáku.
Co tvoje rozhodnutí nakonec ovlivnilo?
Byl to dlouhodobější proces. Během rozhodování jsem postupně eliminovala předměty, které nechci. A pak jsem si vybírala z předmětů, které mě zaujaly. Částečně mně ovlivnili i učitelé biologie a chemie a účast na exkurzi v biologickém ústavu, kde se mi líbilo. Mám na fakultě také kamarády, kteří studují biochemii, tak jsem měla informace i od nich. Byla jsem na Gaudeamu. Na webových stránkách, které jsou docela přehledné, jsem si našla vše, co jsem ke svému rozhodnutí potřebovala. A nakonec jsem se tedy rozhodla pro studium Experimentální a molekulární biologie.
Proč sis vybrala zrovna program, který studuješ?
Chvíli jsem zvažovala i jiné školy, ale vyhrála Masaryčka. Mám to blíž a kvalita studia je rozhodně výborná. Věděla jsem, že nesáhnu vedle. Molekulární a experimentální biologie byl můj hlavní a jediný obor na MU, kam jsem se hlásila. Je to specifický obor a lákalo mě studovat biologii člověka, jejíž součástí je i studium anatomie.
Jak si vzpomínáš na adaptaci na nové vysokoškolské prostředí?
Přišla jsem hned o první týden školy kvůli sportovnímu soustředění a ani další průběh prvního semestru nebyl ideální. Někdy to docela drhlo. Chytla jsem covid, a celkově jsem tak asi měsíc z celého semestru chyběla. Učitelé to chápali, ale problém byl, že jsem byla doma, nebylo mi dobře, a nemohla jsem se dobře soustředit. Také jsem kvůli covidu prošvihla zápočtový týden a musela vše dohánět, bylo to docela krušné. Od 2. semestru to už bylo výrazně lepší, zvykla jsem si, jak se připravovat v průběhu semestru.
Reprezentuješ v zimním sportu, lyžařském orientačním běhu, vrchol sezony tak bývá v lednu a v únoru. Jak moc ti sport ovlivnil letošní zkouškové období?
Nebylo to určitě jednoduché. Z šesti týdnů zkouškového jsem chyběla tři týdny, takže to chtělo hodně se připravovat v průběhu semestru. Věděla jsem předem termíny závodů a že když na nich budu, tak nejsem schopná se na zkoušky kvalitně připravovat, protože na to prostě není čas. Připravovala jsem se proto celý semestr, absence během přípravy jsem si po předchozí domluvě nahrazovala, jak jen to šlo. Dala jsem si jeden předtermín a pět zkoušek jsem „nacpala“ do těch zbývajících tří týdnů.
Čím ses odměnila za svoje letošní nejlepší výsledky?
Po nejlepším závodě jsme šli do kavárny a na dobrý oběd. Nic víc jsme nestihli. Další den byl další závod a pak jsme se hned vraceli do Česka, kde jsem měla zkoušky.
Co pro tebe znamená sport?
V dětství byl sport přirozenou součástí života, protože oba rodiče orienťák dělali, tak ani nebyla jiná alternativa. Později jsem si ale uvědomila, že chci dělat hlavně zimní orientační běh. Na ten jsem se soustředila a ten mně fakt baví. I když s tím souvisí povinnosti, pravidelný trénink a zejména účast na závodech. Ale dělám to dobrovolně, nemám z toho ani na nejvyšší úrovni v podstatě žádný příjem, takže je to pro mě hlavně forma relaxu a zábavy (většinou :-D).
Kolik času věnuješ tréninku v přípravném období a jak ti to zasahuje do školy?
Trénuji v podstatě každý den i o víkendech. Snažím se, aby to do školy nezasahovalo, protože škola je pořád priorita.
Jaké jsou tvé další sportovní plány?
Letošní výsledky byly dobré a trochu nečekané, tak uvidíme, jestli se to příští sezonu podaří zopakovat a zlepšit. Za rok je akademické MS ve Švýcarsku a MS v rakouském Ramsau, kam se dá i jezdit trénovat. Musím pilovat jak fyzickou přípravu, tak mapovou, ta je v domácích podmínkách výrazně náročnější, protože nic nenahradí mapování a trénink na sněhu a v lese.
Má podle tebe tvoje sportovní disciplína něco společného se studiem biologie?
Těžká otázka. Nejspíš to bude asi vytrvalost. Člověk se docela dlouho připravuje na něco a zdá se mu, že se vůbec nezlepšuje, a výsledky přijdou až za dlouho. A já jsem pořád na začátku, učím se a sbírám zkušenosti. Je to obojí běh na dlouhou trať.
Pomáhají ti nějak znalosti získané během studia i ve sportu?
Zatím asi nijak moc, ale rozhodně mně některé předměty rozšířily obzory, třeba když jsem absolvovala kurz biochemie nebo fyziologie a vlastně i ta anatomie, kde byla celá pohybová soustava. Mám lepší představu, jak funguje lidské tělo, že je výrazně složitější, než jsem si myslela, a taky že toho pořád ještě spoustu nevím.
Jak se jako sportovec stravuješ?
Většinu týdne si obědy vařím sama a přinesu si je do školy. I kvůli výživové hodnotě je pro mě jednodušší si dát něco, co mi chutná a co mám z domu nachystané, vím, že tam najdu i nějakou nutriční kvalitu. Ale někdy si zajdu na oběd i do menzy.
Jak odpočíváš?
Čtu knížky, ale moc čas na to nemám, jen trochu na začátku semestru. Občas nějaký seriál, film.
Jaký předmět na tebe při studiu nejvíc zapůsobil a proč?
Hodně mě bavila anatomie, s biochemií a fyziologií, teď nově mně přijde hodně zajímavá molekulární biologie.
Zvažuješ během studia i nějaké zapojení do praktického výzkumu?
Zatím jsem tyto možnosti nevyhledávala, ale vím o nich. Už tak mám opravdu nabitý rozvrh a není moc času. Chtěla bych to asi zkusit ve třeťáku, i podle tématu bakalářky.
Co studium nebo pracovní stáž v zahraničí?
Určitě bych chtěla vyjet, mým snem je Finsko, skoro jsem už měla napsaný motivační dopis, ale nakonec zvítězilo, že nechci prodlužovat bakalářské studium. Takže to plánuji až v magisterském studiu, až toho budu i víc znát a mít víc zkušeností.
Co bys poradila někomu, kdo vrcholově sportuje, ale chce jít studovat na přírodovědu?
Líbí se mi tady prostředí a přístup učitelů, dá se na spoustě věcí domluvit, což hodně oceňuji. Příprava je ale nejdůležitější faktor. Vše si zjišťovat dopředu, aby tě na poslední chvíli něco nepřekvapilo a nezjistil jsi pozdě, že ti něco chybí. Důležité je si také dobře poskládat rozvrh, aby ti škola nekolidovala hlavně s tréninkem, odjezdy na soustředění nebo závody.
Děkuji za rozhovor
Leoš Verner
Ivana Miháliková dělá doktorát na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Díky programům zahraničních institucí se jí podařilo navázat spolupráci se špičkovými pracovišti. Čtěte více v Magazínu M.
Přečtěte si inspirativní rozhovor s Dr. Joem Lennonem o tom, jak vyučuje kurz Pokročilé angličtiny pro doktorandy na SCI MUNI a jak koordinuje Writing Lab MUNI, kde pomáhá studujícím rozvinout dovednosti akademického psaní.
