G. J. Mendel: štědrý, dobročinný, nezištný

G. J. Mendel měl velmi rád svou rodinu a byl jí vděčen. Jeho vřelý citový vztah k rodině a zejména k matce lze vyčíst z dochovaných dopisů, které psal z Brna či z Vídně domů. Své rodiče oslovuje Nejdražší rodiče nebo Milovaní rodiče a svou matku a sestru jako Nejmilejší maminko, Nejmilejší sestro. V dopisech se zajímá, jak se komu v rodině daří a také často zmiňuje starost o zdraví svých blízkých.

20. 7. 2022 Jiřina Relichová Kateřina Radová Zuzana Jayasundera Leoš Verner

Bez popisku

Když matka onemocněla, poslal jí 30 zlatých na ulehčenou a píše: I kdybych nepoznal 4. přikázání, přesto bych ve svém srdci cítil povinnost ulehčit jí tíhu stáří, pokud to bude v mých silách, protože mi vždycky byla dobrou matkou.“

Rodičům se podepisoval jako Váš Vás upřímně milující či Váš stále vděčný syn Gregor. Své mladší sestře Terezii nikdy nezapomněl, že mu svým darem pomohla dostudovat, a později, když se mu dařilo dobře, podporoval až do konce svého života, jak nejvíc mohl, její tři syny na studiích.

Z dochovaných dokladů také vyplývá, že G. J. Mendel byl člověk štědrý a dobročinný, a přitom nezištný. To uvádí ve svých vzpomínkách Mendelův synovec A. Schindler. Vzpomínal, že když mu nevystačily peníze, přišel často k sloužícímu Josefovi, který mu byl víc přítelem než sloužícím, a vypůjčil si od něho peníze, aby je věnoval nešťastníkům.

A. Doupovec, který žil v klášteře jako syn služebné a na G. Mendela si dobře pamatoval, vzpomínal na to, že Mendel věnoval ceny, které získal za vyšlechtěné odrůdy ovoce na výstavách ve Vídni, svému zahradníkovi Marešovi – „a byl jich úplně plný stůl“.

V roce 1868 se volil nový opat a Mendel byl jedním z kandidátů. Uvědomoval si, že by to pro něj znamenalo i zlepšení jeho materiálního postavení – přitom nemyslel na sebe, ale na své blízké, když při odjezdu z Hynčic před volbou opata vyjádřil: Děti, modlete se! Jestli se stanu prelátem, tak budu moci pro vás více udělat.

Když se dozvěděl, že v jeho rodných Hynčicích řádil požár, ve svém dopise švagrovi z r. 1868 projevuje hlubokou spoluúčast a poslal 100 zlatých k rozdělení mezi ty, které požár nešťastně zasáhl. Píše: Rád bych udělal více, jen kdyby to bylo možné, ale mé letošní výdaje jsou už beztak velmi značné.

Svou štědrost tedy projevoval Mendel nejen vůči svým příbuzným ale také ostatním potřebným lidem ve svém okolí. V den jeho pohřbu se zúčastnily pompézního smutečního průvodu na brněnský centrální hřbitov tisíce lidí. Kromě duchovních a významných veřejných činitelů bylo na pohřbu také mnoho chudých lidí, kterým Mendel svou velkou dobročinnou činností byl často jediným pomocníkem a zachráncem.

Mendel byl v klášteře velmi vážený, ale přitom přátelský a srdečný. Ve svých vzpomínkách na strýce si A. Schindler vybavoval, že při procházce ke včelínu v klášterní zahradě často potkávali duchovní, kteří Mendela uctivě zdravili.

J. Kříženecký považuje za zajímavé, že Mendelův otec oslovoval v dopisech svého syna Gregora Veledůstojný pane syne (Hochwi(ü)rdigster H: Sohn) (dopis z r. 1852, kdy ještě nebyl opatem) a obdobně synovci ho oslovovali Veledůstojný pane strýci.


 

Bez popisku

Vítejte u série podcastů Člověk Mendel, kterými chce Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity přispět k oslavám 200. výročí narození Gregora Johanna Mendela, jež si v roce 2022 připomínáme.

Chtěli bychom Mendela představit jako člověka, osobnost a charakter. Série proto začíná podcasty, které napsala i namluvila naše emeritní profesorka genetiky a znalkyně Mendelova díla i osobnosti, Jiřina Relichová. V nich představuje osobnostní portrét Mendela, a to na základě studia jeho osobní korespondence, vzpomínek blízkých, ale také životopisu a poezie, jež napsal sám Mendel.

Následuje díl, který napsal a namluvil dr. Petr Peňáz, klasický filolog a bohemista, ředitel Střediska Teiresiás Masarykovy univerzity. Jeho text pomáhá pochopit dobové souvislosti moravského veřejného života, které umožnily v Mendelovi talent rozpoznat a mimořádnou osobnost z něj vlastně vychovaly.

Na portrét Mendelovy osobnosti a článek dokreslující dobový a společenský kontext navazují články představující Mendela jako vědce s velmi širokým oborovým záběrem, jako pečlivého zapisovatele přírodních jevů i počasí Brna a okolí, jako botanika i odborníka na včelařství. Těmito texty přispěli do série vědkyně a vědci z několika ústavů naší fakulty.

Bez popisku

Užijte si vědu poslechem, vědu SCItem PRO MENDELA.


V podcastu je použita hudba Courage and Willpower od Keys of Moon | https://soundcloud.com/keysofmoon
Music promoted by https://www.free-stock-music.com
Attribution 4.0 International (CC BY 4.0)
https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/

Prameny:

U příležitosti stého výročí přednášek G. Mendela o výsledcích pokusů s hrachem byl vydán sborník s do té doby známými poznatky o jeho životě a díle: Gregor Mendel, zakladatel genetiky. Sborník připravil V. Orel. Blok Brno, 1965.

Mnohé vypovídá také Mendelova korespondence, kterou přeložila A. Matalová: Mendelovo rodiště. Mendelovy dopisy domů. Moravské zemské muzeum Brno, 2008.

Cennými prameny je pojednání o výsledcích pokusů s hrachem a některé jiné dokumenty: Mendel, G. Versuche über Pflanzen-Hybriden. Verhandlungen des naturforschenden Vereines in Brünn 4, 1865, Abhandlungen 3-47, 1866 a překlad A. Matalové Nakl. K-public, vyd. Jiří Krejčí, Brno 2008.

Jedním z nejdůležitějších zdrojů byly vzpomínky Mendelova synovce Aloise Schindlera „Gedenkrede auf Prälat Gregor Joh. Mendel anlässlich der Gedenktafelenthüllung in Heinzendorf, Schlesien am 20. Juli 1902“ (soukromý tisk autora), který strýce dobře znal, neboť s ním žil v Brně od 5. třídy obecné školy (tj. od roku 1870). Jedná se o oslavný projev, který A. Schindler pronesl při příležitosti oslavy 20. výročí založení hasičského sboru v rodných Hynčicích.

Velmi cenné jsou také poznámky J. Kříženeckého k těmto vzpomínkám, kterými zpřesnil některé údaje: Gregor Johann Mendel 1822−1884. Texte und Quellen zu seinem Wirken und Leben. Johann Ambrosius Barth Verlag Leipzig, 1965.

Z těchto dokladů vycházeli pozdější autoři, kteří sepsali životopis G. Mendela: H. Iltis (1924), J. Kříženecký (1965) a V. Orel (2003) a někteří další. Každý z těchto autorů shrnul do té doby známé údaje a doklady o G. Mendelovi a jeho objevu a obohatil je o svá nová zjištění a souvislosti. Mnoho nových poznatků pochází z doby po roce 1965, kdy se mohla genetika jako věda u nás svobodně rozvíjet. V. Orel a pracovníci Mendeliana Moravského zemského muzea od této doby systematicky pečovali o odkaz zakladatele genetiky a zveřejňovali výsledky výzkumu Mendelova života a díla od našich i zahraničních badatelů ve specializovaném časopise Folia Mendeliana. Tento příspěvek čerpá zejména z posledního uceleného díla, monografie V. Orla: Gregor Mendel a počátky genetiky, Academia Praha, 2003. Autor v něm uvádí nejen okolnosti života a díla Gregora Johanna Mendela, ale také dokresluje prostředí, které připravilo půdu pro řešení otázky dědičnosti. Popisuje také tehdejší události a významné osobnosti vědeckého i politického života, které se nějak dotýkaly rozvoje přírodních věd i samotného Mendelova objevu s přesahem téměř až do konce 20. století.


Redakční zpracování podcastu Kateřina Radová, Zuzana Jayasundera, Leoš Verner


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.