Několikrát v životě G. J. Mendela se projevila jeho malá odolnost vůči stresu. Podle dokladů se s určitými psychickými problémy potýkal už v mládí, v době gymnaziálních studií. Ve svém životopise píše, že se dostal do žalostného postavení, když se o své živobytí musel postarat úplně sám, ale že se mu podařilo soukromým vyučováním vydělat aspoň tolik, že mohl „nuzně žít.“ Toto strádání pro něj představovalo takovou fyzickou zátěž a psychické vypětí, že v 5. třídě na svatodušní svátky těžce onemocněl. Otec ho vzal domů na zotavenou a Mendel se do školy vrátil až po prázdninách.
Při následujícím dvouletém studiu na Filozofickém učilišti se jeho neutěšená situace nedostatku potřebných finančních prostředků opakovala, jak sám v životopise píše: „Po absolvování gymnázia v roce 1840 bylo jeho první starostí, aby si zajistil nutné prostředky pro pokračování ve svých studiích. Proto se opakovaně pokoušel v Olomouci nabídnout své služby jako soukromý učitel, ale jeho veškeré snahy zůstaly bezúspěšné, protože neměl přátele, a tak ani doporučení. Chmurné vyhlídky ze zklamaných nadějí, úzkostné, smutné vyhlídky do budoucna na něj tehdy tak mocně zapůsobily, že se roznemohl a musel strávit rok se svými rodiči, aby se zotavil.“
Poté, co absolvoval oba ročníky filozofie „cítil, že by nebyl schopen, aby nadále snášel takovou zátěž, a byl proto nucen vstoupit do stavu, který by ho vysvobodil z trpkých existenčních starostí; jeho poměry rozhodly o jeho volbě.“
Tou volbou byl vstup do kláštera, kde se jeho materiální postavení podstatně změnilo, a tím se mu „navrátila také odvaha a síla, takže studoval s velkou chutí a láskou klasické předměty, předepsané pro zkušební rok.“
Jeho labilní psychika se opakovaně projevovala při mimořádném nervovém vypětí. Když byl ve svých 25 letech vysvěcen na kněze, stal se kaplanem na starobrněnské faře a jednou z jeho povinností byla i duchovní služba v blízké nemocnici na ulici Pekařské. Tam se znovu projevilo jeho psychické onemocnění. Opat Napp o tom psal v dopise brněnskému biskupovi: „.... při pohledu na nemocné a trpící postižen nepřemožitelným strachem, následkem čehož nebezpečně onemocněl, ...“. Jeho tehdejší onemocnění bylo zřejmě vážnějšího charakteru, neboť byl 34 dnů upoután na lůžko. Příčinou této psychické lability mohla být ztráta naděje, že se mu podaří uskutečnit svůj sen stát se učitelem.
Opat Napp věděl o jeho předpokladech pro přírodní vědy a tužbách stát se učitelem a ve své velkorysosti zařídil, aby Mendel učil na gymnáziu ve Znojmě. Poněvadž však Mendel neměl učitelské zkoušky, přihlásil ho ředitel gymnázia k těmto zkouškám na univerzitu ve Vídni a v žádosti uvedl, že kandidát se pilně pustil do studia přírodních věd bez cizí pomoci.
Znovu se dostal do situace, kterou nervově nezvládl – při těchto zkouškách neuspěl, měl velkou trému a můžeme se domnívat, že příčinou byl skutečně strach z toho, že zklame a nebude moci učit. Přesto ve zprávě komise bylo uvedeno, že kandidátovi „nechybí píle a nadání“. Po tomto neúspěchu se vrátil do kláštera. Přestože mu poté bylo v jeho 29 letech umožněno doplnit si přírodovědné vzdělání dvouletým studiem na univerzitě ve Vídni, neuspěl ani podruhé při opakovaných zkouškách na učitele; zřejmě zastával nové poznatky o oplození rostlin a dostal se do sporu se zkušební komisí. Opat Napp našel pro Mendela vhodné místo – učitele na brněnské reálce – a očekával, že složí úspěšně učitelské zkoušky a stane se doktorem. Zřejmě strach z toho, že by mohl zase zklamat ho natolik ochromil, že ani nebyl schopen psát klauzurní práci. Do Brna se vrátil nemocný a nešťastný.
Avšak ani tyto události ho neodradily od jeho celoživotní lásky, studia přírodních věd, které nakonec vyústilo ve velký objev zákonitostí dědičnosti.
Vítejte u série podcastů Člověk Mendel, kterými chce Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity přispět k oslavám 200. výročí narození Gregora Johanna Mendela, jež si v roce 2022 připomínáme.
Chtěli bychom Mendela představit jako člověka, osobnost a charakter. Série proto začíná podcasty, které napsala i namluvila naše emeritní profesorka genetiky a znalkyně Mendelova díla i osobnosti, Jiřina Relichová. V nich představuje osobnostní portrét Mendela, a to na základě studia jeho osobní korespondence, vzpomínek blízkých, ale také životopisu a poezie, jež napsal sám Mendel.
Následuje díl, který napsal a namluvil dr. Petr Peňáz, klasický filolog a bohemista, ředitel Střediska Teiresiás Masarykovy univerzity. Jeho text pomáhá pochopit dobové souvislosti moravského veřejného života, které umožnily v Mendelovi talent rozpoznat a mimořádnou osobnost z něj vlastně vychovaly.
Na portrét Mendelovy osobnosti a článek dokreslující dobový a společenský kontext navazují články představující Mendela jako vědce s velmi širokým oborovým záběrem, jako pečlivého zapisovatele přírodních jevů i počasí Brna a okolí, jako botanika i odborníka na včelařství. Těmito texty přispěli do série vědkyně a vědci z několika ústavů naší fakulty.
Užijte si vědu poslechem, vědu SCItem PRO MENDELA.
V podcastu je použita hudba Courage and Willpower od Keys of Moon | https://soundcloud.com/keysofmoon
Music promoted by https://www.free-stock-music.com
Attribution 4.0 International (CC BY 4.0)
https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/
U příležitosti stého výročí přednášek G. Mendela o výsledcích pokusů s hrachem byl vydán sborník s do té doby známými poznatky o jeho životě a díle: Gregor Mendel, zakladatel genetiky. Sborník připravil V. Orel. Blok Brno, 1965.
Mnohé vypovídá také Mendelova korespondence, kterou přeložila A. Matalová: Mendelovo rodiště. Mendelovy dopisy domů. Moravské zemské muzeum Brno, 2008.
Cennými prameny je pojednání o výsledcích pokusů s hrachem a některé jiné dokumenty: Mendel, G. Versuche über Pflanzen-Hybriden. Verhandlungen des naturforschenden Vereines in Brünn 4, 1865, Abhandlungen 3-47, 1866 a překlad A. Matalové Nakl. K-public, vyd. Jiří Krejčí, Brno 2008.
Jedním z nejdůležitějších zdrojů byly vzpomínky Mendelova synovce Aloise Schindlera „Gedenkrede auf Prälat Gregor Joh. Mendel anlässlich der Gedenktafelenthüllung in Heinzendorf, Schlesien am 20. Juli 1902“ (soukromý tisk autora), který strýce dobře znal, neboť s ním žil v Brně od 5. třídy obecné školy (tj. od roku 1870). Jedná se o oslavný projev, který A. Schindler pronesl při příležitosti oslavy 20. výročí založení hasičského sboru v rodných Hynčicích.
Velmi cenné jsou také poznámky J. Kříženeckého k těmto vzpomínkám, kterými zpřesnil některé údaje: Gregor Johann Mendel 1822−1884. Texte und Quellen zu seinem Wirken und Leben. Johann Ambrosius Barth Verlag Leipzig, 1965.
Z těchto dokladů vycházeli pozdější autoři, kteří sepsali životopis G. Mendela: H. Iltis (1924), J. Kříženecký (1965) a V. Orel (2003) a někteří další. Každý z těchto autorů shrnul do té doby známé údaje a doklady o G. Mendelovi a jeho objevu a obohatil je o svá nová zjištění a souvislosti. Mnoho nových poznatků pochází z doby po roce 1965, kdy se mohla genetika jako věda u nás svobodně rozvíjet. V. Orel a pracovníci Mendeliana Moravského zemského muzea od této doby systematicky pečovali o odkaz zakladatele genetiky a zveřejňovali výsledky výzkumu Mendelova života a díla od našich i zahraničních badatelů ve specializovaném časopise Folia Mendeliana. Tento příspěvek čerpá zejména z posledního uceleného díla, monografie V. Orla: Gregor Mendel a počátky genetiky, Academia Praha, 2003. Autor v něm uvádí nejen okolnosti života a díla Gregora Johanna Mendela, ale také dokresluje prostředí, které připravilo půdu pro řešení otázky dědičnosti. Popisuje také tehdejší události a významné osobnosti vědeckého i politického života, které se nějak dotýkaly rozvoje přírodních věd i samotného Mendelova objevu s přesahem téměř až do konce 20. století.
Redakční zpracování podcastu Kateřina Radová, Zuzana Jayasundera, Leoš Verner
Autorem závěrečného dílu série podcastů je děkan Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, profesor Tomáš Kašparovský. Vypráví o tom, proč je Mendel inspirativní pro něj osobně, jakožto pro vědce a pedagoga, a o posouvání hranic poznání a vědy.
Johann Gregor Mendel se kromě genetického výzkumu věnoval také péči o včely. S včelařením ho seznámil jeho otec Anton, který měl v Hynčicích včelín. Mendel ve včelách našel svoji zálibu, nejdříve však musel najít prostor vhodný na chov tohoto pracovitého hmyzu. Ideální podmínky pro stavbu včelína našel...
