Daniel Nývlt převzal chilský Řád Bernarda O'Higginse za zásluhy o výzkum Antarktidy

Řád Bernarda O'Higginse je státní vyznamenání Chilské republiky, které bývá udíleno výhradně cizím státním příslušníkům. Řád byl založen v roce 1956 a pojmenován je po zakladateli chilského státu, Bernardu O'Higginsovi. Velmistrem řádu je chilský prezident. Významem řád odpovídá našim Řádům za zásluhy, jež udílí prezident republiky.

Kdo Vás na udělení Řádu Bernarda O'Higginse navrhl? A při jaké příležitosti Vám byl řád udělen?

Bývalý velvyslanec Chile v Česku, Hernán Pablo Arturo Bascuñán Jiménez, si uvědomil, jak významná spolupráce obou zemí v oblasti Antarktidy je, a na toto vyznamenání mne vloni navrhl. Protože jsem nebyl přítomen na předávání řádů v Chile 21. 12. 2023, čekalo se, až bude někdo z vysokých představitelů Chile přítomen v Česku. A to se stalo v půli října, kdy probíhala v Černínském paláci politická jednání mezi zástupci ministerstev zahraničních věcí České republiky a Chilské republiky, u příležitosti 100. výročí navázání diplomatických styků těchto zemí. Jednáním předsedala náměstkyně ministra zahraničních věcí Chilské republiky, Gloria de la Fuente. Ta mi ocenění, ve jménu prezidenta Chile, Gabriela Borice, předávala společně s českým náměstkem ministerstva zahraničních věcí, Jiřím Kozákem. Za Masarykovu univerzitu (dále MUNI, pozn. red.) se ceremonie účastnil děkan její přírodovědecké fakulty (dále SCI MUNI, pozn. red.), Tomáš Kašparovský. Řád Bernarda O'Higginse má šest stupňů, mně byl udělen třetí stupeň – Velitel. Ocenění je věnováno mně osobně, ale řád vnímám jako ocenění za práci, kterou na MUNI dlouhodobě dělám jako vedoucí Českého antarktického výzkumného programu, a tak patří všem, kteří v Antarktidě pracují. Oba zástupci Chile a Česka přednesli své projevy, po předání následovalo mé poděkování, přípitek, fotografování a krátká debata. A protože takové ocenění člověk nedostává každý den , byl to pro mne velmi zajímavý a příjemný zážitek.

Co zmínili političtí zástupci obou zemí v proslovech u příležitosti udělení tak významného ocenění?

Především to, že si nesmírně váží skvělé spolupráce Česka a Chile v oblasti výzkumu i dlouhodobé mezinárodní spolupráce v Antarktidě. Smlouva o Antarktidě, podepsaná 1. 12. 1959, totiž ukládá smluvním státům chránit přírodní bohatství Antarktidy. My se o to dlouhodobě snažíme, ale zároveň tam zkoumat chceme a nějaký dopad na prostředí to má vždy. Z těchto důvodů je silný vliv na to, aby se v rámci mezinárodní spolupráce dobře koordinovaly všechny činnosti, aby se neduplikovalo, co nemá smysl, aby se používala stejná metodika, která bude srovnatelná. To se státy dle smlouvy snaží dodržet. Tomuto cíli slouží Vědecký výbor pro výzkum Antarktidy. V něm mělo Chile do letošního roku jednoho místopředsedu. Z těchto důvodů je jimi spolupráce s námi velmi ceněna.

Jak v rámci antarktického výzkumu Váš tým spolupracuje se zástupci Chile co do logistiky výzkumu?

Jsme země, která je od Antarktidy velmi vzdálená, a tak si u nich platíme zapůjčení lodí a letadel pro naše cesty do Antarktidy a zpět. Antarktida je pro Chilany významné téma i proto, že území, kde se nachází Česká vědecká stanice Johanna Gregora Mendela, považují za své, a mají k němu hluboký citový vztah. Byť byl jejich historický zábor tohoto území Smlouvou o Antarktidě z roku 1959 zmrazen. Na chilské ambasádě v Česku pracuje už šest let první tajemník Carlos Gajardo, ten má českou manželku a umí česky. Je naším styčným důstojníkem pro komunikaci a vše, co potřebujeme, s ním konzultuji a ve všem nám velmi pomáhá.

Jak vědkyním a vědcům z Českého antarktického výzkumného programu chilská ambasáda pomohla v čase covidu, kdy na expedicích čelili nejedné potíži?

Nesmírně nám pomohli už v roce 2020, při návratu z expedice, na kterou se tým vypravil ještě před covidem. Pak přišel covid, vše se zastavilo, nefungovaly lety mezi Českem a Jižní Amerikou. Dostali jsme je ale do francouzského repatriačního letu, z Paříže nám pomohli kolegové z Polska, dopravili je do Drážďan a tam jsme je vyzvedli. V té době jsem třeba v 11 v noci volal náměstkovi ministerstva zahraničních věcí ČR a v 6 ráno jsme měli povolení pro překročení hranic. V dalších letech nám diplomaté z Chile pomohli v procesu získání povolení vstupu do Chile přes jejich ministerstvo zdraví, to by bez jejich pomoci zůstalo někde zaseknuté. Politická diplomacie je pro nás velmi důležitá. Také náš Zastupitelský úřad v Santiagu a velvyslanec Pavel Bechný nám velice pomáhá. Pro Chilany je spolupráce v Antarktidě opravdovým smyslem a naplněním.

Jak jsou na tom Česko a Chile ve spolupráci v oblasti antarktického výzkumu?

Chilané za posledních dvacet let ve výzkumu velmi pokročili. Mají v Antarktidě několik celoročních stanic. Provádí rozsáhlý glaciologický výzkum a na rozdíl od nás i rozsáhlý biologický výzkum, zaměřený na velkou ekologii a moře. Mají, na rozdíl od nás, k dispozici na místě zázemí a lodě. Zkoumají tučňáčí kolonie, ploutvonožce, velryby a potravní pyramidy od krilu až po ty největší predátory, jako jsou velryby a kosatky. Zkoumají i nové osidlování bezledých oblastí, krajinu a podobně. My pracujeme v jiném prostoru a doplňujeme se tedy geograficky. Oni jsou na západním pobřeží Antarktického poloostrova a my na východním, a tak studie formujeme jako srovnávací, environmentálně podmíněné nebo jako regionální syntézy.

Co osobně považujete za klíč k tak dobré mezinárodní spolupráci na poli výzkumu?

Podle mne je takovým klíčem kontinuita, čitelnost a cíl působit v Antarktidě dlouhodobě. My se snažíme být zodpovědným partnerem společenství států Smlouvy o Antarktidě. I při přijímání jako konzultativního člena – Česko je posledním státem, který získal v roce 2014 konzultativní členství – když jsme byli požádáni předložit, co máme za sebou, tak i velké státy jako Velká Británie nebo Spojené státy americké, kvitovaly přehled naší činnosti velmi pozitivně. A teď jsme ještě o dekádu dál. I když jsme malý stát, publikujeme ročně mezi 40 a 50 články. A kdybychom si udělali analýzu nákladů a výnosu, budeme mezi nejlepšími státy na světě. A tak si myslím, že jsme čitelný a solidní partner, platíme za služby, ale i něco nabízíme a dlouhodobě budujeme pozitivní vztahy. Díky pomoci diplomatických kruhů na české a chilské straně se nám to velmi daří. A to je možná i dalším důvodem udělení tohoto významného ocenění, kterého si velmi vážím.

Vy jste do vztahů Česka a Chile velmi hluboce zapojen. Přibližte čtenářům, co dalšího tak vzdálené země spojuje?

Každý z velvyslanců, které jsem poznal, vždy zmiňují firmu Jelínek, která v Chile vyrábí hruškovici, koupili tam sady a postavili lihovar, protože u nás se hrušky už v dostatečném množství nepěstují. A pak traktory Zetor, jež tam mají velmi dobré jméno a dovážíme je tam po desetiletí už z dob předlistopadových. Za zmínku stojí v oblasti výzkumu i Evropská jižní observatoř, která je v Chile, a čeští vědci tam velmi intenzivně pracují.

Řekněte nám na závěr, jaké jsou další plány Českého výzkumného antarktického programu, a proč lze Antarktidu vnímat jako mezikrok ve výzkumu vesmíru?

Pro nás je nejdůležitější kontinuita výzkumu. Mým hlavním úkolem v poslední době je shánět finance a stabilizovat rozpočet, protože to nejdůležitější, co v Antarktidě máme, jsou dlouhodobé monitoringy. Jde o kontinent větší než Evropa, ale stanic je tam pouze asi čtyřicet. Můžeme tam zkoumat vliv klimatické změny na různé části krajiny a bioty. To je důležitý cíl. Krom přírodovědných témat, kde jsme rozkročeni do čtyřech témat: geovědy v nejširším slova smyslu; vědy o atmosféře a interakce s ledovci; mikrobiologie a rostlinná fyziologie a botanika. V těchto oborech pracujeme více než patnáct let a k nim chceme přibírat další výzkumy. Ať už jde o materiálové výzkumy, ve spolupráci s CEITEC VUT i CEITEC MU. A to z hlediska degradace polymerů v oblastech Antarktidy ve srovnání s Brnem, různé vlivy chemického nebo fyzikálního ovlivnění – UV zářením, zamrzáním či rozmrzáním nebo naopak smogem v Brně. A pak se přidávají výzkumy sociálně-vědní a medicínské, ať je to lidská fyziologie nebo psychologie. Antarktida je pro nás ale také mezikrokem do vesmíru. Je to habitat, kde se dá hodně věcí vyzkoušet, protože odledněná oblast, kde se Česká vědecká stanice Johanna Gregora Mendela nachází, je velmi podobná povrchu Měsíce nebo Marsu.

Děkuji Vám za rozhovor.