Ve dnech 7. až 17. srpna 2024 se v čínském hlavním městě Peking konala Mezinárodní olympiáda věd o Zemi IESO 2024. Českou republiku na ní reprezentovali čtyři nejúspěšnější řešitelé ústředního kola Geologické olympiády, kterou vyhlašuje Masarykova univerzita, a dva mentoři z Ústavu geologických věd SCI MUNI. Za studenty soutěžili Kateřina Kozáková (Gymnázium Jírovcova 8, České Budějovice), Alex Strnad (Gymnázium Jana Keplera, Praha), Josef Šedivý (Krkonošské gymnázium a Střední odborná škola, Vrchlabí) a Antonín Pech (Gymnázium Pierra de Coubertina, Tábor). Tým vedl hlavní mentor doc. Rostislav Melichar, a jako druhá mentorka byla nominována dr. Kateřina Zachovalová, oba z MUNI. Český tým soutěžil ve všech třech hlavních kategoriích a přivezl dvě stříbrné a čtyři bronzové medaile. Soutěžící se právě vrátili, a tak jsme využili příležitosti udělat rozhovor, dokud jsou dojmy čerstvé.
Foto: Kateřina Zachovalová
Jak probíhala Mezinárodní olympiáda věd o Zemi IESO, jak vypadaly jednotlivé soutěžní kategorie?
Pepa: Do Pekingu jsme přiletěli letadlem z Vídně. Organizátoři nás vyzvedli na letišti a odvezli autobusy na ubytování v internátní střední škole. Následně jsme prvních pár dní měli kulturní program a poznávali místní kulturu. Vzhledem k tomu, že se opozdily některé přípravy, musel se měnit plán soutěží. Takže jsme začínali tím, čím jsme vlastně měli končit.
Tonda: Soutěžilo se jednak v testech, kde každý vystupoval individuálně sám za sebe, a jednak ve dvou dalších týmových soutěžích – ESP a ITFI. Každá z nich byla na trochu jiné téma. Soutěž ESP – to znamená Earth Science Project [= projekt na téma věd o Zemi, pozn. red.] – se zaměřovala na globální problémy, udržitelnost a život ve vesmíru kolem nás, zatímco soutěž ITFI, což je zkratka International Team Field Investigation [= terénní výzkum mezinárodních týmů, pozn. red.], byla více zaměřená na výzkum konkrétních lokalit, které byly odlišné pro různé týmy. Organizace mi vyhovovala, i když zpočátku nikdo nic nevěděl, a záleželo na tom, kdo se koho na co zeptal.
Alex: No, mě prvních pět dní a pět nocí zcela vyřadila virová infekce, takže jsem „poznával krásy“ infekčního oddělení jedné z pekingských nemocnic. Ale organizátoři soutěže se tam o mě celou dobu moc pěkně starali. Vždy mi byli na blízku pro případ potřeby překládání z čínštiny a do čínštiny nebo nákupu léků. Individuální testy, které se během té doby konaly, jsem však bohužel musel vynechat.
Foto: Kateřina Zachovalová
Říkali jste, že se soutěžilo v individuálních testech. Jak to probíhalo, a na co byly zaměřeny testové otázky?
Tonda: Celá individuální soutěž byla zaměřená na tři části, každá s odlišným okruhem otázek. První dvě části byly teoretické testy. Ten první test se týkal skleníkových plynů a jejich efektů v průběhu celé historie Země, od období kryogenu a událostí zamrzlé celé Země až po události fakticky recentní. Také tam byly otázky, jak to vypadá na jiných planetách, jak to tam je se skleníkovým efektem a případně, jak to tam asi vypadalo v minulosti. Test druhý byl více zaměřen na astrofyziku a vyžadoval poměrně dost výpočtů, třeba ohledně oběžných drah měsíců Marsu. Třetí část byla praktická. Byla zaměřená na geologii, v tomto případě vzhledem k testovací lokalitě na sedimentární horniny, tedy na určování různých vrstev, různých mocností vrstev, jejich poměrného stáří a jiných událostí. Byli jsme se podívat i na haldě, kde bylo naším úkolem odhalit, že se jedná o antropogenní výtvor, a nikoli o přírodně vzniklé uloženiny.
Katka: No, mineralogie tam moc nebylo. Nejvíc tam bylo obecné geologie, a pak také fyzická geografie, ale objevila se tam i astrofyzika.
Pepa: Ty otázky zaměřené na astrofyziku byly pro mě nejtěžší, protože jsme v zadání dostali poměrně málo údajů. Při výpočtech jsem došel k tomu, že potřebuji nějaké další údaje, které z hlavy nevím, např. hustotu, měrné kapacity a jiné. Nejlehčí otázky byly ty zaměřené na geologii. Některé byly těžší, některé lehčí, ale obecně otázky na geologii byly pro mne jednodušší. Řekl bych, že po geologické stránce mě Geologická olympiáda připravila velice dobře. Ale tato soutěž se skládala i z jiných částí, např. oceánografie, klimatologie.
Skládání testů probíhalo tak, že jsme oba teoretické testy dělali na počítači – jeden dopoledne a druhý odpoledne. Den předtím nám ukázali jejich systém, a i když docela fungoval, neobešlo se to bez drobných problémů. Pro nás to byl normální elektronický test, kde se vybírají odpovědi, jak to známe z naší Geologické olympiády. Když byla správná jen jedna odpověď, tak to tam bylo výslovně napsané, jinak mohlo být správných odpovědí více. Oficiální verze testu v počítači byla anglická, a do ní se zaklikávaly odpovědi. Jako pomůcku jsme měli i tištěnou verzi, kde byl také překlad do češtiny, který pro nás připravili naši mentoři.
Přišlo mi, že ten systém byl docela dobře udělaný – viděli jsme, na co jsme ještě neodpověděli. Průběh byl hodně podobný Geologické olympiádě. Ale GO je podle mě udělaná ještě lépe, protože tam vidíme, kolik nám zbývá času. To zde úplně nefungovalo. Samo se to taky neukončilo, když čas vypršel, jako tomu je na GO. Jednu část pro nefunkčnost organizátoři dokonce zrušili.
Po teoretických testech jsme další den měli praktický test v terénu, kde jsme vyplňovali odpovědi na papír, ale zase se vybíralo z předem vypsaných odpovědí.
Foto: Kateřina Zachovalová
Vraťme se teď k těm týmovým soutěžím. Ta týmová práce je u takovýchto soutěžních akcí poměrně vzácná. Jak to probíhalo?
Tonda: Byli jsme rozděleni do mezinárodních týmů po pěti až šesti lidech, kteří byli vybraní tak, aby pocházeli z různých kultur. Každý tým měl k dispozici šest místních počítačů, na nichž se v ESP dělaly postery, tedy vědecké plakáty.
Na jaká témata jste tyto postery připravovali?
Katka: Dostali jsme jedno poměrně široké téma, a mohli jsme si z něj vybrat v podstatě, co jsme chtěli a co nás zajímá. To byl v našem týmu trochu problém, protože jeden z členů našeho týmu měl jednu svou velmi oblíbenou věc, kterou se snažil prosadit za každou cenu. Nakonec jsme se ale v týmu nějak dohodli. Vlastně šlo o to, abychom si vybrali něco originálního a dobře to zpracovali.
Pepa: Ze začátku bylo zadané jedno téma pro všechny. A to: „habitability of planet“ [= obyvatelnost planety, pozn. red.], a každý tým si vybíral specializaci. Náš tým si vybral téma částečně i biochemické, a to: „Proč je voda důležitá k životu a zda se dá nahradit“.
Tonda: My jsme měli téma poměrně obecné, zvolili jsme si: „Voda jako indikátor globálních změn teploty“.
Foto: Kateřina Zachovalová
Jak soutěž ESP vlastně probíhala?
Tonda: Po výběru tématu jsme vyhledávali informace. Bylo možno se i radit v přidělených místnostech, které jsme poměrně dost využívali. Místnosti sloužily jednak pro nás soutěžící, abychom mohli zjistit, jaké názory a nápady mají ostatní členové týmu, jednak později i pro naše mentory, kteří naše postery a prezentace hodnotili.
Katka: Na internetu jsme si mohli hledat, co jsme chtěli, ale většina stránek, které znám od nás, bohužel v Číně nefungovala. Často nám to bylo k ničemu.
Tonda: Rozměry posterů byly přesně zadány na přidělených počítačích. Postupně jsme na jeden plakát skládali jednotlivé texty, obrázky a odkazy. Nakonec nám poster vytiskli, a o tři dny později jsme jej prezentovali na tzv. „poster session“.
Foto: Kateřina Zachovalová
V druhé týmové soutěži ITFI jste měli dělat výzkum v terénu. Co jste zkoumali?
Katka: Cílem bylo pracovat v týmu, ale ne vždycky to úplně fungovalo. Měli jsme otázky, na které jsme se měli pokusit odpovědět. To bylo různé podle toho, jaké téma jsme dostali zrovna přidělené. Ale hlavní byla následná tvorba a předvedení prezentace.
Alex: Soutěžilo celkem 136 účastníků z celého světa, takže bylo 22 zhruba šestičlenných týmů. Hned ráno jsme dostali přidělený autobus. Ten nás pak dopravoval na lokality, které byly celkem tři. Byla to všechno říční niva se zbytky vesnice, kterou smetla minulý rok velká povodeň. My jsme měli pomocí různých pásem a krejčovských metrů změřit velké kamenné bloky, které tam byly transportovány tou povodní, a na základě toho jsme měli určit intenzitu této povodně. Bylo hrozné vedro, kameny byly strašlivě rozpálené, a nebyl tam vůbec žádný stín, takže jsme si to tam všichni ty dvě hodiny „pěkně užili“. Ale celý náš tým spolupracoval, a myslím si, že jsme se dost snažili.
Tonda: My jsme měli stejný úkol jako Alexova skupina. Dostali jsme tři krejčovské metry a zadání „hrajte si“. Tak jsme si „hráli“. Nabrali jsme spousty vzorků, které jsme pak celý den určovali. Nakonec jsme se snažili dohledat velikosti původních kamenů k jednotlivým malým vzorkům pomocí našich chaotických záznamů.
Naše skupina ale naštěstí fungovala docela dobře. V rámci týmu jsme se rozdělili na menší skupiny, které dostaly různé drobnější úkoly, které byly poměrně jednodušší než celý výzkum. I když naše prezentace neskončila na medailovém místě, myslím si, že splnila svůj účel. Celý program jsme si užili a taky jsme zjistili, že Čína po stránkách geologických a geomorfologických může být velmi rozmanitá a velmi odlišná od našich domácích podmínek.
Pepa: U nás týmová práce v ITFI probíhala ze začátku dobře a na konci špatně. Ze začátku jsme měli za úkol změřit množství rozpuštěných látek, pH a dalších věcí ve vodě na více místech a určit znečištění nebo nějaké další poznatky. Náš výzkum probíhal dobře, ale následné předvedení nedopadlo podle našich představ. Zejména ze začátku to bylo bohužel hodně chaotické.
Foto: Kateřina Zachovalová
Jak jste si prezentaci připravovali? Nazkoušeli jste si to předem?
Katka: My jsme si prezentaci zkoušeli párkrát nanečisto, ale jinak jsme se domluvili, že si každý zkusí připravit svoji část samostatně, protože jsme neměli moc času. Na samotné prezentaci jsme pracovali všichni najednou, takže občas v tom byl trochu chaos, ale náš tým docela fungoval. To, co budeme říkat, jsme doladili už celkem rychle.
Pro mě byla těžká ta angličtina. Připadalo mi, že ostatní umí anglicky lépe, takže pro ně to tak velký problém nebyl. Jinak bylo všechno v pohodě. Ze začátku jsme si našli zdroje na internetu, což sice byl v Číně trochu problém, ale naštěstí jednomu člověku z našeho týmu přístup na internet fungoval. Poslal nám spoustu článků a my jsme si je rozdělili ke čtení. Udělali jsme z toho něco jako výpisky, a potom jsme začali dělat týmovou prezentaci.
Foto: Kateřina Zachovalová
A jak jste využívali svá data?
Katka: To jsme dělali průběžně. Hlavně jsme si přečetli o našem tématu co nejvíc, a až podle toho jsme naše data z terénu zpracovávali. Měli jsme vzorky sedimentární horniny, která byla předmětem našeho výzkumu. Cílem bylo vytvořit nějakou představu o tom, jak tato hornina vznikla, a jak to souviselo se změnou klimatu v minulosti. Na stanovení složení vzorků jsme měli jen omezený časový úsek. Náš tým ale těch vzorků měl méně, takže jsme je stihli změřit všechny. No, moc nám to nepomohlo. Zjistili jsme, že složení všech bylo úplně stejné, ale alespoň jsme mohli data použít v prezentaci.
A potom jsme zjišťovali další věci a používali i kreativní metody. Třeba jsme sehnali někde magnet a zkoušeli jsme, jestli jsou tam magnetické minerály, což ostatní skupiny nenapadlo. To byl příklad našeho kreativního přístupu. Jinak to ani nešlo, protože jsme samozřejmě měli omezené možnosti. Myslím si, že to bylo právě to, co se od nás očekávalo.
Katko, ty jsi získala dvě medaile. Za co to bylo?
Katka: Bronzová medaile byla za individuální soutěž, kde se testovaly nejen znalosti, ale i některé dovednosti. Samozřejmě bylo to hodně i o tom, jak komu sedly otázky. Příštím účastníkům bych doporučila číst si o širokých tématech věd o Zemi. Protože v soutěži se může objevit i to, na co člověk jen tak narazí, ale také nemusí. V podstatě se nedá říct dopředu, co tam bude.
Stříbrná medaile byla právě za ITFI. Našemu týmu se dařilo docela dobře, ale myslím si, že je to zčásti i tak trochu loterie, protože záleží na tom, jak organizátoři ten tým poskládají. Takže to určitě není čistě jen moje zásluha, ale je to ocenění kreativity a dobře zvládnuté komunikace v celém týmu.
Alex: Já bych se ještě chtěl vrátit k té přípravě. Myslím si, že nejdůležitější není příprava nějaká faktografická, ale příprava psychická, a pak taky příprava mluvit anglicky, protože je to úplně nové prostředí, úplně noví účastníci. Většina je ve stejné kůži a zažívá to poprvé. Myslím si, že ta komunikace je úplně nejdůležitější v obou týmových soutěžích – ESP a ITFI. Teoretický test pro jednotlivce jsme dostali ve dvou verzích – v anglické (originální) a přeložené. I když překlad nebyl vzhledem k časovému presu vždy úplně dokonalý, tak ta čeština pomohla hodně. Při přípravě na ESP a ITFI nic přeloženého nedostanete, a ani si nic překládat nemůžete – Google překladač totiž v Číně nefunguje. Takže to bylo všechno o vzájemné komunikaci. A to si myslím, že bylo pro týmy hodně důležité, a taky to hodně rozhodovalo.
A jak vypadal doprovodný program? Podle plánů jste tam měli mít kulturní akce a slavnostní ceremoniály.
Tonda: Já jsem si to poměrně užil. Ty kulturní akce byly sice objednány asi od nějaké cestovky, takže před návštěvou jakéhokoliv zařízení jsme byli našimi průvodci upozorněni, ať si hlavně nic nekupujeme. Mnohá místa, která jsme navštívili, byla dost komerční, což se ukázalo například při návštěvě klenotnictví s perlami, kdy 150 studentů chodilo kolem regálů s vyloženými šperky, a kolem pobíhaly nadšené prodavačky a snažily se prodat některý z výrobků. A podobně to vypadalo i v prodejně s luxusními čaji. Nicméně jinak byl kulturní program velice pěkný, od návštěvy Slunečního paláce, přes místní univerzitu a knihovnu s odborným výkladem v anglickém jazyce, až po ochutnávku čajů.
Pepa: Viděli jsme ještě olympijský park, Velkou čínskou zeď, část zvanou „Mutianyu“. A pro zajímavost – tato olympiáda (tedy její soutěžní část) začínala a končila slavnostními ceremoniály, kde byla i různá kulturní představení. Velkolepý byl i rozlučkový večírek, na kterém vystupovaly národní týmy a na kterém jsme si vyměňovali drobné dárky. My jsme měli pěkné věci z TIC Brno.
Alex: Na slavnostní ceremoniály byl český tým jednotně oblečený. Všichni jsme měli šedé džíny a bílou košili s krátkým rukávem a potiskem České republiky. To pro nás připravila ČGS. Mně se moc líbila. Pak jsme měli kloboučky, u kterých jsme se rozhodovali, jestli si vezmeme ten šedý nebo ten černý. Některé týmy své oblečení na ceremoniály brali ještě vážněji než my. Třeba norský tým si vzal své krásné kroje, které se mně osobně moc líbily. Ale na druhou stranu neměli oblečení jednotné. Naopak třeba týmy z Nového Zélandu a z USA přišly na ceremoniál každý v jiném tričku a kraťasech, ale to nebylo moc vhodné.
Katka: Mně se líbila také část po slavnostním zahájení, kdy jsme si mohli prohlídnout pekingskou univerzitu. Tam to bylo moc pěkné. Měli jsme prohlídku s průvodcem, jen bylo samozřejmě strašné horko. Překvapilo mě, že na univerzitě je docela dost stromů, takže okolí je opravdu zelené. Jsou tam i typické čínské stavby, a dohromady to vypadá velmi esteticky. Já bych spíš čekala, že tam bude nějaká moderní budova. Než jsme na IESO jeli, tak jsem si hledala na internetu, jaké to bude, a docela mě překvapilo, že to vypadá takhle pěkně, a že tam je vidět ta čínská kultura. Mají tam také hezkou knihovnu.
Foto: Kateřina Zachovalová
Co bylo v Číně lepší než v Česku?
Tonda: Mně se vzhledem k místní biodiverzitě líbilo právě jejich klima, které je výrazně teplejší než u nás, a mnohdy je podpořeno i letními monzuny, letním deštěm. Ten je na rozdíl od našeho teplý, takže člověku nevadí být venku i v dešti jen tak nalehko.
Viděli jsme velmi pestrou přírodu s velkou geodiverzitou podloží, která je také příčinou vysoké biodiverzity. Tak např. místní strmé kopce a sedimentární horniny poměrně dobře napomáhají tvorbě suťovisek, která jsou zajímavým prostředím, co se týče diverzity drobných členovců. Navíc je vše podpořené vyšší teplotou a vlhkostí. Pro mě byla moc zajímavá místní fauna a flora, která je dost odlišná od té naší.
Alex: Myslím si, že v Číně dobře funguje infrastruktura. Jakákoliv stavba nebo rekonstrukce tam probíhá dobře a rychle, ale myslím si, že je to dané systémem, který tam je. A co se mi nejvíc líbilo? Mně chutnalo nejvíc jídlo. Člověk nesmí být hned zastrašen, když slyší, co všechno se v Číně jí, a co tam považují za pochoutky. Když si člověk umí vybrat, tak se nají moc dobře. Ale jinak mě Čína celkem překvapila tím, že v některých věcech je úplně stejná jako Evropa. Samozřejmě se najdou i zásadní rozdíly.
Katka: Já jsem slýchala, že obecně Asiaté jsou hodně pracovití, a teď po návštěvě Číny se mi to potvrdilo. Myslím si, že je to důsledek toho, že je jich hodně, takže se musí snažit, aby to někam dotáhli. Jinak samozřejmě jídlo je tam super. Dá se jíst spousta zeleniny. Já nemám moc ráda maso, tedy pro mě to bylo ideální, člověk se v Číně nají dobře i bez masa.
Pepa: Já bych řekl, že obecně je čínská kuchyně lepší než ta česká.
Jaký měla účast na Geologické olympiádě a na IESO pro vás přínos, a jak vás to případně posunulo?
Alex: Celkově se mi líblo, že nás Geologická olympiáda, zejména její celostátní kolo, spojilo dohromady. Seznámili jsme se s lidmi stejného zájmu, a myslím si, že v mnoha případech to přejde v moc dobré přátelství nebo kamarádství. A to se mi strašně líbí.
Z IESO byl pro mě největší přínos v tom, že se mi změnilo vnímání, ať už Číny nebo naší země české. Myslím si, že spousta lidí, kteří nadávají nebo jsou nespokojeni, ať už s naší vládou nebo s lidmi, co u nás žijí, by měla zažít takovýto výlet do Číny. Jejich vnímání by se hodně změnilo, protože „suď druhé podle sebe“, a i mně se ten názor celkem změnil.
Tonda: Pro mě je hlavním osobním přínosem zjištění, že se člověk nemá čeho bát. Ať už komunikace v jazyce, kterému úplně nerozumí (což v mém případě byla angličtina), ale ani samotného fungování mezi ostatními soutěžícími či jinými lidmi, kteří mluví jazykem, kterému rozumím ještě méně než jazyku anglickému. Pro mne to vše znamenalo širokou škálu zážitků od pěkného setkání s kamarády po dejme tomu nějaké otrkání se ve světě.
Pepa: Ten přínos opravdu spočíval v tom, že člověk se nemá čeho bát. Vlastně i při té komunikaci se všechno nějak vyřeší, a my jsme se vždy nějak domluvili. A když jsme mluvili s někým, kdo vůbec neuměl anglicky, tak ruce, nohy, mimika vždy pomohly. IESO mi přinesla mnoho nových zkušeností, ať už ve vědě nebo v mezinárodní kooperaci. Já bych účast v Geologické olympiádě a v IESO doporučil všem, kteří se zajímají o přírodní vědy a obecně o neživou přírodu.
Účast českého týmu na IESO 2024 v Pekingu byla podpořena Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, dále Ústavem geologických věd PřF MU Brno, Českou geologickou službou Praha. Účastníci děkují Turistickému informačnímu centru města Brna za poskytnutí dárků pro ostatní soutěžící. Organizátoři děkují za veškerou podporu děkanovi Přírodovědecké fakulty MU prof. Tomáši Kašparovskému.