Skleník bromélií
Druhy z čeledi broméliovitých (Bromeliaceae) jsou byliny s listy uspořádanými v listové růžice. Kořenový systém je slabě vyvinutý až zakrnělý a rostliny využívají především vzdušnou vlhkost, které je v místech kde žijí (tropické deštné pralesy) dostatek. Často žijí epyfiticky. Druhy: Guzmania, Neoregelia, Aechmea, Billbergia, Vriesea, Canistrum, Cryptanthus, Quesnelia a další. Velmi hospodářsky významný je druh Ananas comosus, jehož chutné a šťavnaté plodenství vyrůstá uprostřed listové růžice. S úspěchem se dá pěstovat i v bytech.
Rod Tillandsia
Tilandsie mají typický vzhled bromélií – různě široké, celokrajné listy jsou uspořádány do růžice. Zkrácený stonek je u některých druhů na bázi cibulovitě zduřený. Povrch listů je pokryt v různé intenzitě šupinkami, které jsou schopny absorbovat atmosférickou vlhkost a předávat ji dále buňkám listů. Některé širokolisté druhy vytvářejí také v centru růžice nálevku, v které se hromadí srážková voda. Tu pak tilandsie čerpají pro svoji potřebu. Některé druhy jsou naopak sukulentní.
Převážná část druhů tilandsií jsou rostliny epifytní, tj. rostliny, které se přichycují svými kořeny na jiné rostliny (kmeny a větve stromů, keře, kaktusy), některé z nich výjimečně rostou i na zemi nebo na vlhkých skalách. Existují i zcela bezkořenné druhy (Tillandsia usneoides), které rostou přichyceny na telegrafních drátech ve městech tropických zemí. Tilandsie jsou vázány, tak jako jiné bromélie, výhradně na americký kontinent, jsou rozšířeny od Mexika po Chile. Popsáno bylo více jak 400 druhů.
Zájem o pěstování těchto rostlin je zcela opodstatněný – jsou to exotické rostliny atraktivní svým bizardním vzhledem, barevnými květy či listeny květenství, pěstitelsky značně nenáročné. Veškerou výživu dostávají ze vzduchu (vodu a minerální látky), svými kořeny ji nepřijímají vůbec nebo jen nepatrné minimum. Základní podmínkou pro jejich pěstování je vyšší teplota a dostatečná vlhkost vzduchu, kterou lze zajistit pravidelným mlžením rostlin i v relativně suchých bytech. Mnohé z nich snáší i určité přistínění, některé jsou vysloveně světlomilné. Nesnášejí tvrdou chlórovanou vodu.
